Vzdělávací okénko

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl VII. - Historie šlechtění

oldlongfin1

Než se vrhneme na povídání o odchovu, měli bychom si nejprve udělat přehled o tom, jaké variety šlechtěných bojovnic vlastně máme. A není lepší začátek, než si udělat malé ohlédnutí do historie a zjistit, kdo a jak vlastně stojí za vznikem základních variet, které jsou pro nás v dnešní době již v podstatě samozřejmostí.

Po mnoho let byly bojovnice pro svoje predispozice k boji šlechtěny čistě za účelem tradičních rybích zápasů, především v Thajsku. Tito takzvaní „fighteři“, kteří mají své předky v divokých formách bojovnic, byli chovateli „utvářeni“ za účelem vyšlechtění budoucího šampiona ringu "na život a na smrt". Ceněnými vlastnostmi v těchto liniích byla především agresivita, síla, vitalita, velikost, barva, a dokonce i styl boje jednotlivých ryb.

Díky tomu, že tito chovatelé selektovali ve svém chovu ryby za vidinou určitého cíle, docházelo k prohlubování různých genetických vlastností. Nedílnou součástí šlechtitelské práce je tzv. inbreeding (příbuzenská plemenitba). Právě díky tomuto procesu došlo v některých liniích k upevnění odlišností, mezi které patřilo např. prodloužení hřbetní, řitní a ocasní ploutve u některých jedinců. Postupem času se také začala v těchto liniích mírnit jejich agresivita. To vše některé chovatele přivedlo k myšlence chovu především pro vzhledové vlastnosti rybek a období druhé poloviny 19. století se tak stává jakýmsi mezníkem pro začátek chovu bojovnic především pro jejich krásu, nikoli za účelem zápasů. Tedy takového chovu, jak ho známe dnes.

Později, kolem roku 1960 se podařilo chovatelům v Indii vyšlechtit ryby s výrazně širší hřbetní ploutví, zdvojenou ocasní ploutví a kratším tělem, dnes v závojové formě označované jako „Doubletail“. Nežádoucí efekt zkráceného těla chtěli chovatelé z jejich chovu co nejvíce eliminovat. Rozhodli se tedy míchat do těchto linií opět klasické „jednoocasé” ryby a vnést tak do chovu novou krev, která by zkracování těla potlačila. Výsledkem bylo, že potomci z takových výtěrů měli silnější stavbu ocasní a hřbetní ploutve. Hřbetní ploutve si navíc měla tendenci do jisté míry zachovávat širší základnu, což bylo velmi žádoucí.

Roku 1960 se také Američanovi jménem Warren Young podařilo vyšlechtit bettu s ještě delšími ploutvemi než doposud, kterou pojmenoval po své ženě Libbi („Libbi-bettas“). Youngovy ryby s nadšením kupovali lidé po celém světě, dokonce i chovatelé v Asii, kteří se následně začali předhánět v produkci co do počtu, to do barevnosti těchto ryb. Dlouhoploutvé bojovnice se pro svůj půvab staly v krátké době velmi populární po celém světě. Vývoj původních „Libbi-bettas“ se časem formoval a dnes tyto rybky známe již pod označením „Veiltail“. Právě vznik této variety byl prvním krokem k výstavním formám bojovnic.

IMG_9933

Záhy se v chovech objevila také závojovoá forma Doubletailů a přibližně ve stejnou dobou (tedy období nástupu prvních Doubletailů a Veiltailů) se podařilo německému chovateli, Dr. Eduardovi Schmidt-Fockemu vyšlechtit první „Deltu“. Tato bojovnice se vyznačovala symetrickým trojúhelníkovým tvarem ocasní ploutve.

V roce 1967 se skupina chovatelů rozhodla založit tzv. International Betta Congress (IBC). Díky tomuto uskupení se začalo více dbát na symetričnost a poměr ploutví vůči tělu ryby, aby ji délka a tvar ploutví nijak neomezovaly v pohybu. Zároveň se začal pomalu vytvářet jakýsi ideál krásy. V dnešní době je IBC nejznámější mezinárodní organizací spojující chovatele z celého světa a podle standardu IBC se posuzuje na mnoha mezinárodních výstavách.

temp_file_IBC_2012_LOGO_(1)1

Roku 1980 známí američtí chovatelé bojovnic Peter Goettner a Paris Jones vyšlechtili tzv. „Super deltu“. Tento typ bojovnic se vyznačoval dlouhými, neobyčejně plnými ploutvemi, kdy úhel roztažení ocasní ploutve v imponaci dosahoval až 160°.

Potomky těchto ryb si v roce 1984 do Francie dovezl chovatel Guy Delaval a rozhodl se u ryb získat ještě mohutnějšího oploutvení. Roku 1987 se mu podařilo dosáhnout tehdy zcela nemyslitelného cíle. Vyšlechtil bojovnici s úhlem roztažení ocasní ploutve neuvěřitelných 180°. 

Tohoto významného pokroku ve šlechtění se chytili Laurent Chenot a Rajiv Masillamoni a společně se snažili o upevnění těchto úžasných 180° ocasních ploutví ve svých liniích. Nebyli však příliš úspěšní, neboť ryby byly již značně poznamenané inbreedingem. Samci měli problém stavět hnízda, nebo nedokázali správně obejmout samici při tření. Po mnoha pokusech s různými rybkami se však nakonec těmto dvěma francouzským chovatelům podařilo odchovat rybu (samce), která měla matku z Delavalovy linie a Doubeltail otce z americké linie. Tohoto samce pojmenovali R39. Při imponaci dokázal roztáhnout ocasní ploutev do 180° a byl vytřen s velkým počtem samic z chovů Chenota i Masillamoniho. V potomstvu se objevilo pár dalších jedinců s tímto rozpětím ocasní ploutve ve tvaru půlměsíce („Halfmoon“). Přesně tak totiž americký chovatel Jeff Wilson pojmenoval tyto ryby a nadšený začal s Chenotem a Masillamonim spolupracovat. Tito tři chovatelé poté roku 1993 slavnostně představili své odchovy Halfmoonů na floridské IBC výstavě v Tampě, kde jejich chovanci získali nejvyšší ocenění „Best of Show“ a započali tak éru Halfmoonů, kteří se postupem času stali bez nadsázky nejoblíbenější varietou vůbec.

Na následujících fotografiích z archivu pana Masillamoniho (za jejich poskytnutí mu ještě jedno velmi děkujeme!) je zachycen přímo zmíněný samec R39 (první fotografie) a další dva samci z této linie.

100087270_529364547741431_4013128810437279744_n100480490_703366393791164_4048878168294031360_n99441276_344967529806811_7563142142139301888_n

Mezi poměrně mladé variety se řadí Crowntail (v překladu doslova „korunní ocas“). Tento tvar oploutvení byl vyšlechtěn indonéským chovatelem Ahmadem Yusufem roku 1997, který mu dal také jméno, které nese dodnes. Je zcela nezaměnitelnou varietou, vyznačující se výraznou redukcí ploutví mezi jednotlivými paprsky.

Vývoj šlechtěných bojovnic neustále nabírá nové trendy, objevují se další formy a ty stávající se zdokonalují. Vznikají také kombinované variety, např. Crowntail plakat, Doubletail halfmoon, nebo v současné době jednoznačně nejpopulárnější Halfmoon plakat.

Vznikly celosvětové uznávané standardy, podle kterých se ryby hodnotí na výstavách. Standardy se neustále vyvíjí a snaží se spojovat pomyslný ideál krásy do ucelené podoby. A to nejen ve smyslu krásy pro lidské oko, ale také s ohledem na vitalitu a zdraví ryb. Jako v chovu jiných druhů zvířat i zde dochází k „přešlapům“ vlivem přešlechtění, které už rybkám brání v plnohodnotném životě. S těmito negativními jevy se v rámci standardů také pracuje a zodpovědní chovatelé po celém světě usilují o to, aby jejich chovné linie byly jednak co nejkrásnější, ale také co nejzdravější. 

IMG_9937

O jednotlivých varietách si povíme podrobněji v následujících několika článcích. U každé si popíšeme, jaké znaky jsou pro ni charakteristické, jak k ní přistupovat v rámci šlechtění a v neposlední řadě si vždy ukážeme fotografie, jak by měly dané rybky vypadat.

 

Text: Jiří Krupička & Pavel Jícha

Autoři a zdroje fotografií/obrazů:
1. (úvodní) kresba - z knihy Tropical fish, Lucile Quarry Mann, Sentinel Books Publishing, Inc. New York, rok vydání 1954
2. obrázek - z knihy Akvarijní ryby, Ivan Petrovický, Aventinum, rok vydání 2014

3. oficiální logo IBC
4. fotografie - Rajiv Masillamoni
5. fotografie - Rajiv Masillamoni
6. fotografie - Rajiv Masillamoni
7. fotografie - z knihy Akvaristika, Karel Polák, Státní zemědělské nakladatelství, rok vydání 1989

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl VI. - Nemoci

pop

Onemocnění ryb je obecně ohromně obsáhlé téma, protože do něho spadá obrovské množství chorob. Bojovnice jsou sice na jednu stranu známé tím, že vydrží i poměrně žalostné prostorové podmínky, na stranu druhou jsou však vnímavé na nejrůznější patogeny, které jiné druhy ryb zdaleka tak často nepostihují. Zřejmě tomu přispívá skutečnost, že jsou bojovnice extrémně prošlechtěným druhem, a podobně jako u jiných „přešlechtěných“ zvířat si i to vybírá svoji daň. Ani zkušený chovatel se občasným nemocem v chovu nevyhne. Ten však zpravidla ví, jak si s takovými problémy poradit, zatímco pro mnohé začátečníky může nastat situace, kdy si nebudou jisti ani s určením onemocnění, ani s postupem léčby.

Pro včasné odhalení problému je potřeba rybky pravidelně sledovat a věnovat pozornost změnám v chování. Zvýšenou pozornost bychom měli akváriu věnovat, pokud se nám zdají rybky letargické, polehávají na dně, nechtějí přijímat potravu, mají potíže s dýcháním či plaváním, otírají se o dekorace nebo stěny nádrže, mají slepené ploutve, nebo např. mají stále stresové zbarvení (tmavé horizontální pruhy na těle, zatímco ostatní barvy jsou pobledlé). Jednotlivé příznaky nemusí nutně znamenat onemocnění, ale jasně ukazují, že něco není v pořádku.

Jestliže se nám rybky nějakým způsobem nepozdávají, je dobré jako první rychlou pomoc vyměnit část vody v nádrži. Mnohdy i tento jednoduchý úkon pomůže, neboť právě zhoršená kvalita vody bývá nejčastějším problémem, i když se může zdát na pohled čistá. Výbornými pomocníky pro celkové udržování příznivějšího prostředí v akváriu jsou přírodní produkty, např. listy mandlovníku mořského či jeho kůra, nebo třeba olšové šištičky. Pro jejich blahodárné účinky tedy doporučujeme listy a další přírodní produkty obecně využívat i v běžném režimu a trochu tak napomáhat přirozenou cestou ke zdravějšímu prostředí pro naše chovance.
Jako první pomoc v případě, kdy si nejsme jisti, co se s rybkou děje, ale chceme něco udělat, můžeme také dát bojovnici do samostatné nádržky, do které přidáme sůl v poměru max. 1 čajové lžičky na 1-2 l vody (bez konkrétních příznaků doporučujeme dávkování nižší) a klidně větší množství zmiňovaného mandlovníku (tak, aby byla voda temně jantarová – např. jeden velký list na 5-10 l vody). Tato ozdravná kůra nevyřeší každý problém, ale může pomoci zastavit některé choroby hned v zárodku. V takto přisolené vodě by však ryba neměla být dlouhodobě. Ideální je posoudit stav po 5-7 dnech a pokud se bude rybka zdát v pořádku, můžeme ji umístit opět do čisté vody (bez soli).

Pokud jsou ostatní obyvatelé akvária v pořádku, doporučujeme vždy léčit odděleně pouze napadenou rybku, aby se zbytečně nenarušovala rovnováha v akváriu případnými léčivy, a také s ohledem na různou citlivost různých druhů živočichů na potřebné koncentrace léčiv (příp. zmiňované soli). To samozřejmě neplatí u onemocnění, které vyžadují přeléčení celé společné nádrže (např. vnitřní parazitózy).

V následujících odstavcích si projdeme nejčastější neduhy, které mohou naše chovance značně potrápit. Uděláme si opravdu pouze stručný přehled, jelikož toto téma v podrobnějším měřítku vydá na samostatnou knihu a my bychom byli rádi, aby bylo pro každého reálné dočíst článek do konce :)

 

Bakteriální rozpad ploutví (BRP)

BRP je snad nejčastější onemocnění bojovnic vůbec. Zejména u závojových rybek s výrazněji větvenými paprsky v ploutvích (např. varieta Halfmoon). Jak už sám název onemocnění říká, postihuje ploutve, které jsou od okrajů doslova rozežírány bakteriemi rodů Aeromonas či Pseudomonas. Postižené okraje ploutví bývají zarudlé, nebo zčernalé, jako by byly ohořelé. Průběh onemocnění může být proměnlivý, ale zpravidla zde nedochází k akutním formám a onemocnění rybku neohrožuje na životě. Když si všimneme nemoci v počátcích, velmi často pomůže obyčejná „vodoléčba“ spočívající ve výměně části vody (v případě malého objemu i kompletní výměna 100% vody) opakující se několik dní po sobě. Pokud má rybka zasažené ploutve výrazněji, je dobré sáhnout po některém z dostupných antibakteriálních léčiv. Konkrétně u BRP bývají velmi dobré výsledky s léčivem Baktopur direct od Sery.
Po vyléčení začnou ploutve v poměrně krátké době dorůstat (nikdy už však nedorostou tak dokonale, aby byly „jako nové“).

fin-rot94755581_10216357956886310_5864366861562413056_o

Columnaris

Bakteriální onemocnění způsobené Flexibacter columnaris. Mezi typické projevy patří bílé nekrózy na těle. Někdy může být zaměněno za napadení plísněmi, protože postižená místa mohou evokovat zaplísnění. Tyto bakterie upřednostňují zásaditou vodu, proto se onemocnění příliš nevyskytuje v nádržích s nižším pH. V případě léčby tedy může pomoci i snížení pH na hodnotu okolo 6. K léčbě se dají využít dostupná antibakteriální léčiva, příp. sůl (o soli více u plísní).

94653770_10222670269895032_4676356427629985792_o

Vodnatelnost

Vážné onemocnění způsobené vnitřní bakteriální infekcí. Mezi hlavní příznaky patří zježené šupiny a výrazně zvětšená břišní dutina. V případě, že ještě nedochází ke zvětšování břišní dutiny, je šance na úspěšnou léčbu pomocí antibakteriálních přípravků. Pokud je však zvětšená břišní dutina, dochází již bohužel k nevratnému poškození vnitřních orgánů a rybce je lepší humánně co nejrychlejší možnou cestou ukončit trápení. Pokud nemocná rybka ve společenské nádrži nezemře, bývá riziko přenosu na ostatní obyvatele minimální. V závislosti na konkrétním patogenu a imunitním systému daného jedince může být průběh onemocnění značně proměnlivý.

95665985_1436582193195957_4077351898795999232_o94440204_10219414353101471_2656326780247343104_o

Popeye (exophthalmia)

Velmi typické onemocnění, kdy dochází k výraznému zvětšení a zákalu jednoho nebo obou očí. Ve většině případů je na vině špatná kvalita vody. Při včasném zachycení nemoci postačí již zmíněná vodoléčba. Pokud se však příznaky nepodchytí včas, může dojít k nenávratnému poškození rohovky (viz úvodní fotografie).

IMG_8594

Oodinium (obrněnka)

Velmi časté onemocnění. Jedná se o infekci způsobenou kožními parazity z rodu Oodinium. Jako první příznaky, které chovatel pozoruje, jsou stažené až slepené ploutve a otírání rybek o předměty v akváriu. Při nasvícení rybky z boku a ideálně pozorování shora jsou pod určitým úhlem světla viditelné drobné světlé tečky po celém těle i ploutvích napadené rybky. Onemocnění většinou nemívá akutní průběh a nebývá smrtelné (je ovšem potřeba zahájit léčbu co nejdříve, aby nedošlo k napadení dalšími patogeny). Optimální léčba u tohoto onemocnění je volba přímo určených antiparazitik. Na trhu jsou již k dostání velmi šetrné přípravky, které tolik nezatěžují organismus a dají se tak bez obav použít i při léčbě potěru, nebo v nádržích, kde jsou jiné, citlivější druhy. Vhodná je např. kombinace léčiv eSHa exit a eSHa 2000.

V případě menšího napadení je také cesta ve zvýšení teploty nad 30°C. Při takto vysoké teplotě se zastavuje parazitům vývojový cyklus a v podstatě postupně vymřou. Následně má rybka možnost uzdravit imunitní systém a k opakované infekci po opětovném snížení teploty na normální hodnoty by nemělo dojít. Při této metodě léčby zpravidla bývá rybka zbavená parazitů v horizontu jednoho týdne. Je však velmi důležité si uvědomit, že tento postup nelze aplikovat vždy. Bojovnice jsou ryby z tropických oblastí a toto zvýšení teploty jim nijak výrazně nevadí. Pro spoustu jiných druhů živočichů i rostlin však může být tak vysoká teplota likvidační!

95224395_225763695319421_5804873829276712960_n94977130_10221888170904151_7780295426632056832_o

Krupička

Velmi známé onemocnění akvarijních ryb obecně. Jedná se taktéž o napadení kožními parazity, tentokrát z rodu Ichtyophthirius. Na rozdíl od mnoha jiných druhů ryb však u bojovnic není tak časté. Je však dobré ho zmínit, neboť může ve společenské nádrži propuknout u jiných druhů a ani bojovnice se při rozsáhlejší infekci napadení nevyhne. Postižená rybka má na těle i ploutvích jasně viditelné světlé kulovité parazity. Průběh i léčba je obdobná jako u oodinia.

94380131_3013676752025520_6501727806286725120_n

Ichtyobodóza

Onemocnění způsobené prvokem Ichthyobodo necator (bičivka rybí). Mezi hlavní příznaky patří hlenovitý povrch kůže, příp. může být bělavě či šedavě zakalená. Na trhu jsou již k dostání přípravky přímo určené proti tomuto typu onemocnění.

Vnitřní parazité

Řeč je typicky o střevních parazitech, jimiž jsou např. hlístice (Capillaria nebo Camallanus) či tasemnice. Při napadení těmito parazity rybky přijímají normálně potravu, ale hubnou a chřadnou, protože jim parazité seberou podstatnou část živin. Pokud dojde k extrémnímu namnožení parazitů v organismu, dochází naopak ke zvětšení břišní dutiny. Jedná se o chronické onemocnění. K léčbě jsou na trhu dostupné přímo určené přípravky. Důležitá je prevence a dodržování karantény u nově zakoupených jedinců. K infekci v chovu zpravidla dochází právě kvůli nedostatečné pozornosti při koupi nových ryb.

95740478_1273502462993873_5793461091853926400_n

Spironucleus/Hexamita

Onemocnění způsobené jednobuněčnými parazity žijícími primárně v trávicím traktu a dalších vnitřních orgánech. U bojovnic a většiny dalších akvarijních ryb je to typicky rodem Spironucleus, zatímco známější a zažitější rod Hexamita napadá spíše lososovité ryby. Jedním z prvních pozorovaných znaků jsou vláknité bílé výkaly. Následně ryby výrazně hubnou a v pokročilém stadiu se mohou objevovat „krátery“ v oblasti hlavy (od toho často používané označení „děrová nemoc“). Není to však pravidlo (příp. u cichlid naopak mohou být pouze příznaky v podobě zmíněných kráterů bez jiných výraznějších příznaků). Jedná se o chronické onemocnění. K léčbě je vhodné použít přímo určená léčiva.

Plísně

Mezi nejčastější původce plísňových onemocnění patří rod Saprolegnia. Projevují se bílými vatovitými chomáči na povrchu těla ryb. Často představují vedlejší infekce jiného, vážnějšího problému. I samy o sobě však mohou způsobit v organismu velké škody. Při léčbě plísňových onemocnění je vhodné použít léčiva k tomu určená, příp. je možné použít sůl v poměru až 1 čajové lžičky na 1-2 litry. S touto léčbou však velmi opatrně, protože podobně jako velmi vysoká teplota při léčbě oodinia může takto výrazná salinita spoustě jiných organismů ublížit. Naše povídání je zaměřené přímo na bojovnice, ale při léčbě je nutno brát v potaz i další obyvatele nádrže.

Lymphocystis

Nejčastější virové onemocnění vázané na špatnou kvalitu vody a stres. Na ploutvích či těle se objevují světlé útvary, které mohou být zaměněny s plísní. Jedná se o napadené buňky pokožky či ploutví, které se působením viru zvětšují a tvoří „uzlíky“ či chomáčky. Zpravidla postačí prostá vodoléčba a následné udržování lepšího prostředí a minimalizace stresu rybek.

Problémy s plynovým měchýřem

Typicky se projevují nemožností stát ve vodorovné pozici a při plavání ryby táhne ocas ke dnu. U dospělých ryb, které dříve neprojevovaly žádné problémy s plaváním, mohou být problémy s plynovým měchýřem způsobeny bakteriální infekcí zasahující plynový měchýř. V takovém případě je možností nasadit antibakteriální léčbu. Léčba však nemusí být úspěšná, resp. se už nemusí vše vrátit do původního stavu a ryba bude špatně plavat do konce života. Nejčastěji se však problémy objevují u mladých ryb, kterým se souběžně s labyrintem dovyvíjí také plynový měchýř. Ten se postupně protahuje zpředu až do ocasní části, nicméně pokud vývoj neproběhne správně a měchýř se neprotáhne úplně, dochází následně k obdobnému problému – rybky „tahají“ ocas. V období vývoje to může být pouze dočasný problém, který po úplném protažení měchýře zmizí. Někdy se však stane, že se měchýř nevyvine správně a pro rybku je potom problém trvalý. Takový stav již bohužel nelze nijak změnit.

Nádory

V poslední době závažný problém, který bývá čím dál častější. Nádory jsou ve většině případů vázané na přemíru pigmentace, kdy u metalických barev s větší vrstvou pigmentových buněk (typicky platina, dragon apod.) dochází v některých místech ke shlukům buněk, které postupně nabývají a vyústí v nádor, který se postupně zvětšuje. Tyto nádory bohužel nelze léčit, jelikož je to záležitost, která má základ v genetice a jediná cesta, jak proti tomu bojovat, je poctivá práce zodpovědných chovatelů, kteří do chovu nezařazují takto postižené jedince. Pokud nádor nezasahuje žádné důležité orgány (nejvíce nebezpečné jsou zejména v oblasti hlavy), může s ním ryba relativně normálně fungovat. Problém však je, že se často přidá do postiženého místa infekce, která následně může způsobit vážné problémy.

Novotvary může mít na svědomí také výše zmíněné virové onemocnění Lymphocystis, nicméně problém nebývá zdaleka v takovém rozsahu a při dodržení dobrých podmínek si s onemocněním rybka zpravidla dokáže poradit sama. Proti viru samotnému léčba není, proto je nutné co nejvíce pomoci stabilizovat imunitní systém napadeného jedince.

94707348_2266884586940853_254514045359489024_n

Poranění ploutví či pokožky

Není nic neobvyklého, že se rybky občas zraní, ať už mezi sebou v rámci šarvátek, nebo o nějaký předmět v nádrži. Důležité je udržovat v akváriu čistotu a optimální podmínky, aby nedošlo k většímu nabourání imunity. Rány se relativně rychle zahojí.

38875499_2114094285308877_7128481289891479552_o

 

Mnohdy se stává, že nelze zcela jasně specifikovat konkrétního původce onemocnění. Především u bakteriálních infekcí je velmi často pro přesné určení patogenu laboratorní vyšetření. To už nám ale bohužel v případě, že chceme rybku uzdravit, nepomůže. Proto se v takových případech nasazuje léčba podle předpokládaného typu infekce (bakteriální, parazitická apod.).

bakterbakter2

Na závěr je nutno říci, že je důležité snažit se chorobám předcházet poctivou péčí, kvalitní stravou a co největší minimalizací stresových faktorů. Jak se říká, prevence je vždy lepší než léčba. Nicméně pokud rybka onemocní, je potřeba mít alespoň představu, o jaké patogeny se jedná, a dle toho správně zvolit další postup léčby.

Při posílení imunitního systému a následné rekonvalescenci mohou pomoci vhodně zvolená krmiva.

Forte – celkové posílení imunity
Lapacho – při boji s parazity rodu Spironucleus či Hexamita a následném zotavování
Matrine – při boji s kožními parazity a následném zotavování (velmi prospěšné i v rámci prevence)
Fuco – při léčbě bakteriálních infekcí a následném zotavování
Aloe – celkové posílení regenerace např. při hojení ran
Garlic – prevence proti vnitřním parazitům

Velmi důležité je také dodržovat karanténu po koupi nových rybek. Doporučujeme ponechat nové jedince v karanténní nádrži min. 2 týdny. Přeprava je pro ryby velmi náročný proces a představuje značně stresovou záležitost, především u jedinců, kteří prošli importem z jiných zemí. Způsobený stres může mít za následek výrazné nabourání imunitního systému a přesně na tuto trhlinu čekají nejrůznější patogeny, které se ve vodním prostředí vyskytují zcela běžně, ale rybě se správně fungujícím imunitním systémem nic neudělají. Běžně se také stává, že se k jednomu patogenu přidají posléze další, protože mají snazší cestu díky nastalému oslabení organismu. Typickým příkladem jsou sekundární plísňové infekce, které mohou doprovázet jiná, většinou bakteriální onemocnění.

 

Děkujeme všem autorům fotografií za jejich poskytnutí a všem přejeme, ať se Vám i Vašim chovancům nemoci obloukem vyhnou!

 

Text: Pavel Jícha

Autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie (BRP) - zdroj: https://smartaquariumguide.com/wp-content/uploads/2018/11/fin-rot-betta-fish.jpg
3. fotografie (BRP) - Adéla Feřtová
4. fotografie (columnaris) - Jiří Šída
5. fotografie (vodnatelnost) - Monika Životská
6. fotografie (vodnatelnost) - Štěpánka Čtvrtníčková
6. fotografie (popeye) - Jiří Krupička
7. fotografie (oodinium) - Kristýna Nováková
8. fotografie (oodinium) - Peter Tomáš
6. fotografie (krupička) - Lucie Makásová
10. fotografie (napadení hlísticemi) - Matěj Novák
11. fotografie (pigmentový nádor) - Jiří Krupička
12. fotografie (mechanické poškození ploutví) - Pavel Jícha
13. fotografie (bakteriální infekce) - Jiří Krupička
14. fotografie (bakteriální infekce) - Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl V. - Anatomie a rozlišení pohlaví

samsam

Na úvod dnešního povídání si uděláme takový obecný přehled s ohledem na stavbu těla našich šupinatých chovanců. Mnoho začátečníků tápe v otázce základní anatomie, především v pojmenování ploutví. Pojďme si tedy ukázat, které výrazy je dobré znát. Nejlepší je vidět vše přímo na rybkách, proto jsme základní pojmy zakreslili do následujících obrázků (ploutve, skřelová víčka, žaberní límec, linie hřbetu, ocasní násadec a u samičky také urogenitální papila).

dragon_ploutve

samice

Další problém bývá pro začínající chovatele spolehlivé rozpoznání pohlaví. U závojových variet problém zpravidla není, tam samce poznáme spolehlivě díky dlouhým ploutvím, které samice nikdy do takové míry nemá, přestože se najdou i závojové samičky, které mohou neznalému trochu zamotat hlavu. Největší potíž však většinou dělá rozlišení krátkoploutvých samců od samic, nebo velmi mladých závojových samců, kteří zatím nemají řádně protažené ploutve.

Rozlišovacích znaků je vícero a je velmi důležité posuzovat rybku vždy jako celek, nikoli např. podle jednoho konkrétního znaku. Nejčastěji uváděný rozdíl je v tzv. urogenitální papile (močopohlavní bradavce), která se nachází u řitního otvoru (již jste viděli na obrázku výše). Ta je u samiček vždy bílá, většinou výrazně viditelná, zatímco u samců ji zpravidla nenajdeme. Není to však 100% rozlišovací znak, pozor na to. I někteří mladí samci mohou mít bradavku výraznou. Obecně se můžeme řídit tím, že pokud ji rybka nemá, je to samec (vždy však musíme zohlednit i další znaky). A pokud je papila jasně viditelná, bude to s větší pravděpodobností samice, nicméně je nutné opět posuzovat i na základě dalších znaků.
Jedním z nejspolehlivějších znaků jsou prosvítající jikry na bocích u světle zbarvených samic (ukázka na dalším obrázku). To nám však u tmavých rybek nepomůže, nicméně i zde je možné, pokud je samička v dobré kondici, pozorovat především při pohledu shora, že je samička v bocích silnější i v zadní části tělní dutiny, kde se jikry nachází. To zdravý samec nikdy nebude.

samice2
Když se nyní zaměříme na celkovou stavbu, dalším pomocným znakem pro nás mohou být břišní ploutve. Ty u samiček bývají zahnuté směrem k ocasu a daleko kratší, zatímco u samců mají přední část zpravidla rovnější a tvoří pomyslnou čepel nože. Nakonec nám může pomoci i celkový tvar těla a hlavy, přičemž samice mívají hlavu „oblejší“. Samci také mívají o něco větší žaberní límec. U všech zmíněných znaků jsou samozřejmě výjimky, proto se nelze vždy řídit bezpodmínečně každým jednotlivým znakem, ale musíme je porovnávat komplexně.

rozdily1

Za zmínku také stojí svislé světlé pruhy na těle, které typicky nasazují tmavě zbarvené samice v dobré kondici a připravené ke tření (na následující fotografii). I zde však platí, že podobně pruhovat může v některých případech i mladý samec, jelikož zmíněné pruhování je u mladých rybek známkou dominance a ukazují tak ostatním, že se jich nebojí. Tyto pruhy neplést s tmavými vodorovnými pruhy, které jsou naopak stresové.

DSC03012

S ohledem na různé variety jsou tvarové rozdíly v ploutvích i v rámci jednotlivých variet. Tím se však nemá smysl v této chvíli zatěžovat a postačí nám tyto obecné rozlišovací znaky.

Znalost anatomie a pohlaví by měla být každému chovateli perfektně známá a pokud se rozhodne nabídnout své odchovy někomu dalšímu, musí si být naprosto jistý tím, co nabízí. A samozřejmě je nezbytná při výběru rybek do chovu. Pro začátečníky může být rozlišení zpočátku obtížnější, nicméně čím více rybek postupem času uvidí, tím si budou při určování jistější. Zkušený chovatel již většinou pozná pohlaví bez váhání na první pohled, nicméně i v chovu se někdy najdou jacísi obojetníci, u kterých není dlouhou dobu jasně patrné, zda je to „zženštilý samec“, nebo „mužatka“. Takové rybky se do dalšího chovu nehodí.

Na závěr si ukážeme pro představu ještě několik velmi závojových samiček.

IMG_0754IMG_0797IMG_6747

Věříme, že tento přehled bude k užitku a přejeme všem mnoho radostných chvil u nádrží s těmito úžasnými rybkami :)

 

Text: Pavel Jícha
Grafické příklady: Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl IV. - Nákup rybek

IMG_0981

Aby nám rybka dělala dlouho radost, musí být zdravá a v dobré kondici. Na to je nutné myslet už při jejím pořizování.
Vždy si rybku před koupí pořádně prohlédněte. Měla by být silná, vitální a bez sebemenších příznaků nemocí. Tělo by mělo být dlouhé, bez zakřivení a jiných defektů. Ploutve bez výrazně pokřivených paprsků a ryba je musí při imponování bez problémů nést. Nesmí mít také viditelné problémy s plaváním.

V žádném případě nekupovat rybky s viditelnými příznaky jakéhokoli onemocnění! Vyhýbejte se rybkám se slepenými či rozpadajícími se ploutvemi, zákalem na očích, nebo viditelnou krupičkou na těle. Vybraný jedinec by také neměl být příliš vyhublý, nebo naopak s výrazně zvětšenou břišní dutinou.

IMG_6769

V kamenných obchodech se zvířaty najdete bojovnice téměř vždy. Výhodou je, že si rybky můžete před koupí pořádně prohlédnout. Bohužel jsou v obchodech většinou drženy ve zcela nevyhovujících podmínkách a často můžeme vidět rybky nemocné nebo zubožené. Obchodníci povětšinou moc nechtějí kupovat ryby od českých chovatelů. Raději nakoupí od překupníků, kteří dováží rybky z Asie a v drtivé většině v ne zrovna dobré kvalitě. Ale jsou levné a na to prodejci slyší. Této situaci přispívá také nevědomost zákazníků, kteří přes veliké ploutve, pestré barvy a relativně nízkou cenu těchto ryb již nevěnují takovou pozornost jejich zdraví a rybku si od nich koupí. Další nevýhodou koupě bojovnice ze zverimexu je neznalost prodejce v otázce stáří prodávaných ryb.
Občas se však takto dají „ulovit“ i povedené kousky, proto bychom tuto variantu úplně nezatracovali. Jen je třeba velmi pozorně vybírat, co si domů odneseme.

IMG_0817

Ve větších městech se pravidelně konají akvaristické burzy. Na těchto burzách bývají rybky v daleko lepší kondici a většinou máme na výběr z většího množství. Ačkoli jsou prodejci na burzách z velké části pouze překupníci, můžete zde najít i chovatele, u kterých je možné zakoupit jejich vlastní odchovy.

Koupě od chovatele je nejlepší možností, ten zpravidla nabízí rybky ve skvělé kondici a poradí, jak o chovance co nejlépe pečovat. Rybky jsou odchované v našich podmínkách a jsou lépe adaptované na změny vody. Zodpovědný chovatel také dokáže sdělit informace o věku nabízených ryb a pokud vybíráte jedince do chovu, můžete společně probrat i genetiku.

Ohledně koupě rybek se můžete obrátit také přímo na nás. V současné době se řadíme mezi nejlepší chovatele v Evropě a aktivně reprezentujeme ČR na mezinárodních výstavách. Naši chovatelskou práci můžete sledovat např. na Facebooku: LPD betta

IMG_5044

Jednou z možností je i vlastní import ryb od zahraničních chovatelů. Ten představuje alternativu, díky které je možné sehnat kvalitní ryby v podstatě jakékoli variety či barvy. Výběr a domluva v dnešní době probíhá zpravidla přes internet. Velkou nevýhodou je však vyšší cena samotných ryb a především dopravy. Výsledná cena za jednu rybu se potom může vyšplhat i na několik tisíc korun. Je zde i riziko, že rybka nezvládne cestu, nebo padne velmi brzy po příjezdu. Tuto formu nákupu většinou volí jen zkušení chovatelé, kteří chtějí zařadit do chovu nové ryby ve špičkové kvalitě, nebo ten, kdo shání něco velmi specifického.

DSC00032

Pokud vybíráte rybku do většího, společenského akvária, nenechte se zlákat dlouhými závoji a mohutným oploutvením. Daleko větší radost Vám z dlouhodobého hlediska v takovém akváriu bude dělat krátkoploutvá rybka. Proti závojovým samcům, kteří bývají zejména v pokročilejším věku značně unavení a rychleji chřadnou, zůstávají zpravidla krátkoploutví samci i ve vyšším věku velmi vitální.
Závojové rybky se obecně hodí více do menších (řekněme do 60 l), hustě zarostlých nádrží, kde nemusí vynakládat tak velké množství energie a mají možnost odpočinku.

IMG_1422

 

Na závěr si dáme jedno úsměvné, ovšem celkem pravdivé pořekadlo:

Kratší ploutve, delší život.

 

Text: Pavel Jícha & Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl III. - Péče a krmení

89073550_140006577275763_8063453957508300800_n

Péče o fungující akvárium není nikterak složitá. Ideální je v pravidelných intervalech provádět údržbu spočívající v částečné výměně vody (např. 1/4-1/3 objemu), odsávání případného detritu ze dna a dle potřeby čištění filtrace. Pokud nám v nádrži bohatě bují rostlinky, pak samozřejmě podle potřeby občas uděláme prostřih, nebo protrháme.
Periodiku těchto úkonů si každý nastavuje sám, dle časových možností a funkčnosti nádrže. Obecně se doporučuje min. pravidelnou výměnu vody provádět jednou týdně. Samozřejmě lze vodu měnit i méně často, pokud vše funguje, jak má. Filtraci stačí čistit po takové době, kdy pozorujeme výrazné snížení jejího výkonu. Filtrační médium je plné užitečných bakterií, které bychom příliš častým čištěním zbytečně redukovali. K propírání filtrace vždy využíváme vodu z akvária, kterou jsme odčerpali během pravidelné výměny, aby bylo čištění pro zmíněné nitrifikační bakterie co nejšetrnější a co nejméně jsme tak nabourali funkčnost našeho malého vodního světa.

S udržováním kvality vody a vytvoření příjemnějšího prostředí pro naše chovance nám mohou krom živých rostlinek pomoci také různé přírodní produkty. Nejčastěji se k tomuto účelu využívají sušené listy mandlovníku mořského. Ty mají díky obsahu flavonoidů, taninů a řady dalších látek celou škálu pozitivních účinků – působí antibakteriálně, antisepticky, brzdí rozvoj plísní, lehce okyselují vodu, zmírňují stres, podporují přirozenou imunitu, vybarvení a v neposlední řadě jsou pro mnohé ryby také skvělým stimulantem ke tření. Zejména v menších nádržích mohou být obrovským pomocníkem. Obdobně se využívá také kůra tohoto tropického stromu původem z Asie. Podobné pozitivní účinky mají také sušené listy banánovníku a z naší přírody se dají velmi efektivně použít např. olšové šištičky nebo rašelina. Obdobné účinky mají i listy dubu či buku, jen jich pro požadovaný účinek musí být v nádrži větší množství.
Ony užitečné látky v těchto přírodních „pomůckách“ barví vodu do jantarových odstínů. To může být pro některé akvaristy esteticky nežádoucí, pokud chtějí mít vodu jako křišťál. Většině rybek však toto zabarvení naopak vyhovuje mnohem více než ona průzračná voda. Listy v nádrži navíc velmi pěkně poslouží pro doladění přírodní atmosféry, mohou rybkám poskytnout úkryt, jsou velmi vítaným zpestřením jídelníčku pro akvarijní plže či krevetky a v neposlední řadě se stávají skvělou živnou půdou pro užitečné bakterie.

mandlovnikprirodni_produkty

Pokud chceme mít krásné, zdravé rybky, musíme brát ohled také na jídelníček našich chovanců. V přírodě se bojovnice živí především larvami hmyzu a dalšími drobnými vodními organismy. Podávaná potrava by tak měla obsahovat dostatek bílkovin. Vzhledem k tomu, že bojovnice nejsou tak aktivní plavci, krmivo by nemělo mít příliš vysoký podíl tuků. Jejich nadbytek by mohl vést k tloustnutí rybek a následným zdravotním potížím.

Nejlepší, co můžeme rybkám nabídnout, je živá potrava. Na akvaristických burzách jsou často k dostání živé patentky (červené komáří larvy) či koretry (bílé komáří larvy). Další možnost je nalovit černé komáří larvy v nějaké vodní nádrži. Stejně tak můžeme úspěšně lovit např. cyklop (buchanky). U takto lovené potravy je však nutné pečlivě vybírat lokalitu. Ačkoli je živé krmivo nejlepší možností, nese s sebou i riziko přenosu chorob. Pro minimalizaci případné nákazy je proto vhodné k lovu vybírat pouze nezarybněné vodní plochy.

IMG_0336DSC01695

Velmi dobrou alternativou živého krmiva jsou krmiva mražená. K dostání je celá řada, z nichž lze jako vhodné pro bojovnice vypíchnout např. patentky, koretry, černé komáří larvy, artemie, dafnie nebo cyklop. U komerčně nabízených mražených krmiv je kladen důraz na absolutní minimalizaci rizika přenosu patogenů a výživové hodnoty při správném a rychlém zpracování zůstávají velmi dobré.

DSC02801

V obchodech můžeme vidět také sušené (lyofilizované) nitěnky či patentky. Ty představují vítaný doplněk stravy, za který se rybky určitě nebudou zlobit.

Nejrozšířenější, nejdostupnější jsou však krmiva suchá. V dnešní době jsou již k dostání velmi kvalitní chovatelská krmiva, která dokáží rybkám pokrýt kompletní výživové požadavky. U jakýchkoli suchých krmiv je dobré volit formu granulí. Bojovnice je přijímají raději než vločky. Při krmení je nutné odměřovat krmnou dávku, protože suchá krmiva ve vodě bobtnají a bojovnice jsou schopné se přežrat doslova k prasknutí. Tato kombinace potom může způsobit poškození trávicího traktu s fatálními následky. V případě správného krmení se však nemusíme ničeho obávat.

Teď se jistě mnozí ptají, „Co je ta správná krmná dávka?“. Pro příklad vezmeme granulát s rozměry částic 1 mm. Pokud budeme krmit jednou denně, optimální dávka pro jednu dospělou rybku je do 10 granulek. Ještě lepší je dávku rozdělit na dvě poloviční a krmit dvakrát denně (ráno a večer).

Při krmení živým nebo mraženým krmivem můžeme rybkám dopřát klidně více, tady nic nehrozí i když se to trochu přežene.

85254616_1423635211148364_8371164007507165184_n

Sami jsme strávili řadu let hledáním toho nejlepšího pro naše chovance. Nakonec jsme zakotvili u krmiv z řady Dr. Bassleer Biofish Food (dále pod zkratkou BBF). Krmiva BBF jsou na evropském trhu opravdu na špici, co se týče kvality. Byla vyvinuta s velkým důrazem na podporu imunitního systému, dlouhodobé udržení perfektní kondice, jsou čistě přírodní a využívají mnoho pokladů přírody (výtažky z řas, bylinky, plody,…). Mimo jiné rybám velmi chutnají a pozitivní výsledky jsou v chovu jasně patrné. Více informací si o těchto krmivech můžete přečíst ZDE.

Základ jídelníčku našich chovanců tak tvoří právě granuláty z řady BBF. K nim mražená krmiva (patentky, koretry, artemie, černé komáří larvy, dafnie, cyklop) a příležitostně i živé patentky či koretry. Jednou za čas zpestříme rybkám jídelníček také o sušené nitěnky.

Z krmiv BBF jsou pro bojovnice ideální tyto varianty:

REGULAR – ideální jako základ jídelníčku
ACAI – přirozeně podporuje vybarvení ryb
ALOE – díky výtažkům z aloe má pozitivní účinky na regeneraci pokožky a posiluje obranyschopnost proti kožním parazitům
CAVAR – skvělé krmivo, pokud máte pouze jednu nebo několik rybek a chcete jí dopřát opravdu to nejlepší a nejchutnější
FORTE – aktivně posiluje imunitní systém
GARLIC – pomáhá při prevenci proti parazitům
GSE/MORINGA – podporuje celkovou funkci organismu, působí proti škodlivým bakteriím ve střevech

V případě potřeby jako podpora při léčbě a prevence i LAPACHO (při léčbě tzv. děrové nemoci) nebo MATRINE (při léčbě krupičky).

Pro dospělé rybky je optimální velikost L, pro dorost a příp. další obyvatele akvária s menší tlamkou (razbory, tetry atp.) velikost M.

IMG_1661

A na závěr tu pro Vás máme video od Jakuba Liperta, ve kterém krmí z ruky krmivem BBF REGULAR omladinu v jednom ze svých akvárií :)

 

Text: Pavel Jícha & Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl II. - Akvárium

87768383_531314730846528_6118934864596041728_n

Mnoho z Vás jistě vidělo fotografie, na kterých jsou zachyceny velké asijské farmy, kde jsou bojovnice separovány v plochých lahvích od whisky. Ještě více z Vás se v různých kamenných prodejnách určitě setkalo s kýčovitými plastovými nádržkami s názvem „bettárium“. Všechno to svádí k pocitu, že mají bojovnice absolutně nulové nároky. Přesto je potřeba přistupovat k chovu s vědomím, že jsou to živí tvorové. Ono to v malém prostoru funguje, pokud se věnuje náležitá péče kvalitě vody, teplotě a stravě. Nicméně posuďte sami, bylo by Vám lépe v místnosti 2x2 metry, nebo ve velkém bytě či domě?

Ačkoli nejsou bojovnice zpravidla příliš aktivními plavci, zaslouží si akvárium o objemu alespoň 10-15 l (bráno pro jednu rybu). Čím větší prostor se rybce rozhodnete poskytnout, tím lépe. Hezky zařízená nádrž Vám navíc v bytě vytvoří příjemný doplněk a poskytne prostor k relaxaci.

87866016_212161433261233_4375429544035745792_n

Technika do nádrže pro bojovnici není nezbytná, ale při cestě k dobře fungujícímu akváriu nám může posloužit velmi dobře.

V otázce čistoty a udržování lepší kvality vody nám může být velkým pomocníkem filtrace. Nejjednodušším řešením jsou molitanové elementkové filtry napojené na vzduchovací motorek – nevytvářejí silný proud, který si navíc můžeme přívodem vzduchu dle potřeby regulovat. Svoji funkci splní na výbornou.
Méně vhodné jsou klasické vnitřní filtry, které většinou v malých nádržkách příliš "honí" vodu. Jejich další nevýhodou bývá u většiny modelů zoufale malý objem samotné filtrační hmoty (čím větší je objem filtračních médií, tím rozsáhlejší prostředí pro osídlení užitečnými bakteriemi, které nám pomohou v akváriu odbourávat škodlivé látky, získáme). Při výběru vnitřních filtrů je proto třeba myslet na to, aby byl objem filtrační hmoty co největší, a počítat s tím, že pro bojovnice bude pravděpodobně potřeba trochu snížit proudění vody, aby zbytečně nedocházelo k vysilování rybek. Zejména závojoví samci mohou mít obtíže a upřednostňují klidnou vodu.
Pro ty, kdo nechtějí, aby jim vnitřní filtr kazil dojem přírodního prostředí a zároveň zabíral místo v akváriu, jsou tu vnější filtry. Ty jsou z hlediska účinnosti jednoznačně nejlepší variantou vzhledem k libovolné velikosti samotného filtru, díky čemuž mohou daleko efektivněji pomáhat k udržení čistoty a rovnováhy v akváriu. Jejich další nespornou výhodou je také fakt, že neubírají místo v nádrži (naopak vlastně zvětšují litráž o množství vody ve filtru) a dají se elegantně schovat např. do skřínky pod akvárium.
Akvárium lze provozovat i bez filtrace. V takovém případě je však zapotřebí věnovat vyšší pozornost kvalitě vody a příp. provádět častěji její částečnou výměnu.

Vzhledem k vyšším nárokům na teplotu se většinou u akvária pro bojovnici neobjedeme bez topítka. K dostání už jsou i malé modely, které můžeme pohodlně zakomponovat do nádrže, aniž by kazily celkový vzhled našeho malého kousku přírody.
V domovině bojovnic se teploty pohybují běžně mezi 25-30 °C. Pro chov je optimální teplota okolo 25-26°C. Je důležité, aby teplota výrazně nekolísala. Především opakované poklesy o několik stupňů nebo příliš nízké teploty mohou být pro ryby stresující, což má za následek výrazné nabourávání imunity. A na toto oslabení čekají nejrůznější patogeny, které se neváhají chytit příležitosti. Teplota je tedy velmi důležitým faktorem, kterému je v chovu nutné věnovat náležitou pozornost.

Bojovnice nevyžadují umělé osvětlení, postačí denní světlo. Pokud však chceme mít nádrž plnou zeleně, bez světla se pravděpodobně neobejdeme.

Důležitým prvkem při zařizování nádrže pro bojovnici je také krycí sklo. A to hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem jsou skokanské výkony, které mohou pro rybku často končit špatně. Druhým důvodem je rozdíl teploty vody a vzduchu nad hladinou. Zejména v zimě může při větrání dojít k výraznému poklesu teploty vzduchu a průvanu, což může mít pro nadechující se rybku fatální následky. Použitím krycího skla se obou rizik vyvarujeme.

87332183_214092899980271_533642505342681088_n

Bojovnice jsou velmi tolerantní, co se týče tvrdosti vody. V přírodě žijí zpravidla ve vodě měkké, lepší je tedy použití vody s nižší tvrdostí, pokud takovou máme k dispozici. Přechod do tvrdší vody však zvládají bez větších obtíží a ryby z evropských chovů jsou na ni již většinou plně adaptovány.

Optimální je slabě kyselá voda s pH okolo 6, nicméně rybkám zcela vyhovují i neutrální hodnoty pH, tedy okolo 7. Zásaditá voda s pH nad 7,5 již může způsobovat problémy při odchovu.

Nejspokojenější budou bojovnice v akváriu se spoustou živých rostlin. Vhodné jsou především jemnolisté stonkové druhy. Čím větší džungle, tím lépe. Substrát by neměl mít ostré hrany a neměl by být příliš hrubý. Ideální zrnitost je 1-4 mm. Do akvária lze přidat kořeny, větve, kameny, listy či jiné přírodní prvky, které v akváriu působí velmi příjemně a krásně dotváří atmosféru skutečného výřezu přírody. Samotnému designu se meze nekladou. Záleží čistě na každém, jak si ten kousek vodního světa za sklem „postaví“.

85168227_143681546790169_5318348343531798528_n

Je obecně známé, že bojovnice jsou vnitrodruhově velmi agresivní ryby. U samců bývá agrese výrazně vyšší, nicméně i samice dokáží být pěkně ostré. V jedné nádrži chováme vždy jen jednoho samce, nikdy ne více, pokud se nechceme dívat na otrhané chudáky (v tom lepším případě). V malém prostoru jsou samci schopni se navzájem zabít. Trvalé soužití obou pohlaví může, ale také nemusí fungovat! Podmínkou je dostatečně velká, velmi hustě zarostlá a členitá nádrž. Pro takový chov je optimální dát k samci alespoň 3 samice, aby se mezi rybkami trochu rozložila agrese. Pro zmíněnou čtveřici je dobré volit nádrž o objemu alespoň 50 l, lépe však větší. Při takovém chovu však musíme počítat s tím, že se pravděpodobně neobejde bez občasných zubů na ploutvích. Musíme být také připraveni zasáhnout, pokud by byla agrese některé z rybek příliš velká a tohoto výrazně dominantního jedince z nádrže odlovit. To platí i v případě soužití více samic bez samce.

Nejlepší je však chovat bojovnici vždy pouze jednu, bez ohledu na pohlaví.

87043646_675837113160831_1593124672847740928_n

Soužití bojovnic s jinými druhy rybek bývá zpravidla bezproblémové, pokud se vyberou vhodní spoluobyvatelé akvária. Ideální jsou menší, klidnější, hejnové rybky. Problém může nastat u některých druhů parmiček a teter, které mohou závojovému samci okusovat ploutve. Ač jsou v rámci svého druhu bojovnice agresivní, při soužití s jinými druhy bývají naopak právě ony těmi utlačovanými a nechají si všechno líbit.
Bez obtíží zpravidla funguje soužití s různými druhy razbor, dánií, kardinálek, pancéřníčků a menšími druhy živorodek. Riziko agrese ze strany bojovnic může být při soužití se šlechtěnými gupkami, kdy zářivě barevné závojové ploutve samečků mohou bojovnici dráždit.

Chov ve společenské nádrži tak není problém, jen je třeba adekvátně zvolit spolubydlící a dostatečně velké akvárium. Občas slýcháme mezi lidmi hlášky typu: „To je betta, ta musí být sama, ostatní rybky by zabila…“. Netušíme, kde tento mýtus vznikl, nicméně to není pravda a není třeba se obávat chovu s dalšími, vhodně zvolenými druhy ryb.

87439886_248542142823218_1802035940869275648_n

Možné je i soužití s krevetkami, nicméně zde záleží na povaze konkrétního jedince. Bojovnice jsou v tomto ohledu velmi individuální. Zatímco jedna může žít s krevetkami zcela v poklidu, jiná si z nich s chutí udělá drahou večeři. Nikdo tak nedokáže říci dopředu, zda to bude zrovna v případě Vaší bojovnice s krevetkami fungovat.

Bojovnice také s oblibou likvidují drobné plže (okružáky, levatky apod.). Velké druhy zpravidla nezahubí, ale mohou jim značně znepříjemnit život.

 

Text: Pavel Jícha & Jiří Krupička
Autor fotografií: Radim Vobořil

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl I. - Původ

as-children-1822482_1920

Asi každý už se někdy setkal s pestrobarevnými závojovými samci. Ať už naživo, nebo na fotografiích. Tyto rybky jsou bezesporu hlavním lákadlem každého, kdo se chce o chovu bojovnic dozvědět víc.  Málokdo však ví, jak vypadají divoké populace těchto krásek. V přírodě nejsou bojovnice zdaleka tak výrazné rybky, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Základ divokého zbarvení tvoří kombinace červené a modré (zelené), kdy červená barva převládá. Typickými znaky jsou červené skvrny na skřelích, červený trojúhelník na řitní ploutvi, bílá zakončení břišních ploutví a „zebrování“ na hřbetní ploutvi, které je společné pro všechny druhy z tzv. splendens komplexu. Patří sem Betta splendens, Betta imbellis, Betta siamorientalis, Betta smaragdina, Betta stiktos a Betta mahachaiensis.

B_splendens_typ_znaky

B_splendens_wild

Bojovnice pestrá pochází z oblastí jihovýchodní Asie. Její domovinou je Thajsko a přilehlé země (Kambodža, Vietnam, Laos). Vlivem mezinárodního obchodu se rozšířila i do dalších zemí, např. Malajsie, Indonésie či Singapuru, kde se jí díky podobným životním podmínkám daří.

Map

Přirozeným prostředím bojovnic jsou zpravidla mělké vody velmi hustě zarostlé vegetací. Tento fakt umožňuje soužití vnitrodruhově agresivních samců na relativně malém prostoru. Díky spleti rostlin mohou samci žít doslova „za rohem“ a ani o sobě nevědět.

Často se uvádí, že bojovnice pochází z rýžových polí. Svým způsobem je to v podstatě pravda, protože se rýžoviště blízce podobají přírodním biotopům a rybám se zde daří. Typické oblasti přirozeného výskytu jsou však mokřady s porosty travin, mezi něž samozřejmě patří i rýže, bez výraznějších zásahů člověka.

Habitat

Habitat_under_w

Fakt, že jsou vody v domovině bojovnic stojaté, teplé a mělké, napovídá, že nejsou příliš bohaté na kyslík. Na tento nedostatek jsou ryby adaptovány přítomností tzv. labyrintu. To je pomocný dýchací orgán, jenž umožňuje rybkám dýchat vzduch nad hladinou a využívat tak atmosférický kyslík.

V prvních týdnech života dýchá potěr žábrami, labyrint se začíná vyvíjet přibližně ve 3-4 týdnech věku. Labyrint vzniká v podstatě přeměnou prvního žaberního oblouku na kostěný útvar, pokrytý hustě prokrvenou sliznicí. Ta umožňuje vstřebat do krve vzdušný kyslík. V dospělosti jsou bojovnice na dýchaní pomocí labyrintu prakticky zcela odkázané, protože dýcháním pomocí žaber nedokáží pokrýt kvůli redukci žaberních lístků spotřebu kyslíku. To jim umožňuje fungovat i ve vodě s velmi nízkou úrovní prokysličení. Zároveň jsou však zcela závislé na pravidelném přístupu k hladině, bez kterého se jako jedny z mála ryb mohou doslova „utopit“.

Bojovnice jsou v Thajsku a blízkých zemích chovány stovky let a staly se tradiční součástí tamní kultury. Původně se však chovatelé při šlechtění orientovali na zcela jiné vlastnosti, než jsou nyní populární závoje a zářivé barvy. Hlavním důvodem, proč se bojovnicím věnovala taková pozornost, byla jejich agresivní povaha.

Trad

V přírodě dojde při střetu dvou samců k souboji, který má několik fází. První fází je vzájemné imponování provázené typickým roztahováním skřelových víček a žaberního límce. Samci si opticky poměřují síly a snaží se soka zastrašit. V případě, že se ani jeden nerozhodne ustoupit, pokračují v imponování se vzájemným „bušením“ boky a ocasními násadci. Po této fázi již přichází samotný „tvrdý“ souboj, kdy na sebe samci začnou útočit tlamkami. V přírodě většinou souboj končí nejpozději v tomto okamžiku, po několika vykousnutých šupinách či natržení ploutví.

Výrazné agresivity samců se chovatelé chytli a začali pořádat zápasy, které se postupně staly kulturní tradicí, jež trvá dodnes. Na vítěznou rybku se sází peníze a mnohdy se sázky vyšplhají do velmi vysokých částek. Do chovu se tak vybírali nejagresivnější jedinci ve snaze posílit tuto vlastnost. Současné linie tzv. „fighterů“ jsou vzhledově stále podobné divokým populacím. Jedinci z těchto linií však mají kratší ploutve, jsou silnější, agresivnější a v souboji neustupují. V malém prostoru jsou samci schopni zápasit na život a na smrt. To je důvod, proč jsou v řadě zemí napříč světem zápasy bojovnic ilegální.

Fighter

V průběhu šlechtění chovů pro agresivitu se objevily rybky, které vykazovaly vzhledové odlišnosti. A právě ty stojí za vznikem rozmanitých variet a barev, jaké známe dnes.

 

Nakonec jistě neuškodí malé opáčko z biologie a připomenutí, kam z hlediska taxonomie bojovnice pestrá patří.

Říše: Animalia (živočichové)

Kmen: Chordata (strunatci)

Třída: Actinopterygii (paprskoploutví)

Řád: Perciformes (ostnoploutví)

Podřád: Anabantoidei (lezounovití)

Čeleď: Osphronemidae (guramovití)

Rod: Betta (bojovnice)

Druh: splendens (pestrá)

 

Text: Pavel Jícha

8 položek celkem