Vzdělávací okénko

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIV. - Halfmoon plakat (HMPK)

HMPK_sr_JK

Halfmoon plakat (HMPK) je jednou z mladších variet, která si získala rychle velkou oblibu a v současné době je mezi chovateli jednoznačně nejpopulárnější varietou vůbec. Úžasně se u ní snoubí elegance s velkou energičností. Většina chovatelů nakonec zakotví právě u těchto ryb.

Jak už samotný název variety napovídá, jedná se o zušlechtěné Tradiční plakaty (více o nich zde) v kombinaci s Halfmoony (více o nich zde). Z obou zmíněných variet se do HMPK přeneslo mnoho dobrých vlastností a dá se říci, že vznik této variety je jedním z nejlepších počinů v historii šlechtění bojovnic.

09 IMG_2414

Jsou zde zachovány jednak ušlechtilé znaky HM, zejména plné ploutve s vícenásobným větvením paprsků, ale i určitá dávka divokých prvků PK, a především jejich bouřlivá povaha. Díky krátkým ploutvím si snáze udržují dobrou kondici a vitalitu i v pokročilém věku a dokáží tak v akváriu udělat velikou parádu mnohem déle než většina závojových rybek.

IMG_2319

Často se u Halfmoon plakatů můžeme setkat také s označením "Show plakat". Na výstavách jsou HMPK nejoblíbenější a nejvíce zastoupenou varietou. Po jejich "nástupu na scénu" velmi rychle vytlačili Tradiční plakaty do ústraní.

HMPK_zl_JK

Z HM si Halfmoon plakat odnesl roztažení ocasní ploutve do šíře 180° (tak, aby tvořila pěkné písmeno D), vícenásobné větvení paprsků v ploutvích (více o této problematice zde) a v ideálním případě jsou stejně jako u HM žádoucí protažené první paprsky hřbetní ploutve, které potom směřují dopředu. Proti Tradičním PK mají HMPK zpravidla kratší, ale širší břišní ploutve. Správný HMPK by měl být silný v těle, působit proporčně vyrovnaně a celkově kompaktně.

06 IMG_6617

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde).

HMPK_f_PJDSC00664_m05 HMPK_f_koi

Pokud rybka roztáhne ocas do šíře více než 185°, označuje se jako Over halfmoon plakat (OHMPK).

IMG_0880

U samců se dělí HMPK ještě na asymetrické (většina HMPK) a symetrické. Rozdíl je u nich především v řitní ploutvi, která je u asymetrických HMPK protažená jako u Tradičních plakatů (zde by však měla mít spodní linii pěkně rovnou). Symetrický HMPK má pak konec řitní ploutve stejně dlouhý jako ocasní a hřbetní ploutev. Všechny nepárové ploutve tak tvoří pomyslnou elipsu, podobně jako u závojových HM. Symetričtí HMPK jsou však v chovech k vidění velmi zřídka.

HBS2013-M3Allcolors-11

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě (pro asymetrické i symetrické HMPK):

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4b-finnage-characteristics-asymmetrical-halfmoon-plakat/

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4c-finnage-characteristics-symmetrical-halfmoon-plakat/

 

Jak už bývá zvykem, krom pozitivních vlastností se přenesly i některé negativní. I u HMPK se tak můžeme setkat s Rosetaily, jejichž poroblematiku jsme si nastínili již v článku o HM (zde). I zde je proto zapotřebí v chovu dbát na správnou selekci a snažit se tyto nežádoucí znaky v genech omezovat.

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2.-3. fotografie - Pavel Jícha
4. fotografie - Jiří Krupička
5.-9. fotografie - Pavel Jícha

10. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2013-M3Allcolors-11.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2013 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIII. - Crowntail (CT)

Beták2web

Crowntail (CT) je relativně mladá varieta bojovnic. Její prvopočátek sahá do roku 1997, kdy byla indonéským šlechtitelem Ahmadem Yusufem představena první taková rybka nazvaná "cupang serit" (více o historii šlechtění zde). Tyto bojovnice velmi charakteristického vzezření byly později pojmenovány "crowntail", v doslovném překladu "korunní ocas".

Jedním z nejdůležitějších atributů je zřetelná redukce ploutví mezi paprsky. V ideálním případě by Crowntail měl mít většinový podíl oddělených paprsků z celkové délky ploutve. U samic redukce zpravidla nedosahuje takových hodnot a správně by toto oddělení mezi paprsky nemělo klesat pod 30% z celkové délky ploutví. V opačných případech se jedná o tzv. Combtaila (CV – používaná obecná zkratka pro kombinovanou varietu), který není uznávaný standardem. Takové rybky vznikají typicky z křížení CT s jinými varietami.

CTrbosmale

Pro paprsky hřbetní, řitní a břišních ploutví je charakteristické mírné zahnutí směrem k ocasní ploutvi, přičemž je zde pouze základní větvení paprsků (více o větvení paprsků v ploutvích zde).

Ocasní ploutev naproti tomu může mít redukci a dělení těchto paprsků buď základního větvení, stejně jako anální i dorsální ploutev – takový jedinec se nazývá Single-ray crowntail, nebo může být toto větvení sekundární – tato ryba bude označována jako Double-ray crowntail (nejčastější), nebo dokonce terciární větvení paprsků – zde se jedná o Double-double-ray crowntaila.

Aby toho nebylo málo, Double-ray a Double-double-ray vykazují při sekundárním dělení paprsků v ocasní ploutvi tendence roztahovat paprsky výrazněji směrem do stran. V případě, že se sousedící paprsky kříží navzájem (ve většinovém zastoupení), můžeme takového Crowntaila nazývat Cross-ray (na fotografii níže). Ve chvíli, kdy paprsek křižuje 2 a více paprsků jedná se o tzv. King Crowntaila (v chovech velmi vzácně)

crossrayw

Stejně jako u jiných variet by měla rybka působit hezky kompaktně. Ploutve by měly tvořit celistvý tvar pomyslné elipsy, vzájemně na sebe navazovat, a to jak v úrovni redukce ploutví mezi paprsky, tak v celkové délce ploutví. Poměr ploutví by měl být úměrný tělu, které má být silné s plynulou hřbetní linií bez hrbolků či propadlin.

UKAZKA

Ocasní ploutev by také v ideálním případě měla při imponaci dosahovat rozpětí 180°.

IMG_1269

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). CT samice mají navíc oproti jiným varietám posunuté uložení jiker více k přední části břišní dutiny a často mívají i výraznější urogenitální papilu.

013 - kopie017 - kopieCTrbos

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4i-finnage-characteristics-crowntail/

 

Křížení s jinými varietami není příliš žádoucí, nicméně v poslední době získává na popularitě krátkoploutvá forma Crowntailů, jejíž šlechtění a zdokonalování se někteří chovatelé věnují. Takové ryby se označují jako Crowntail plakat (CTPK).

CTPK01

Za zmínku stojí i takřka unikátní forma Doubletail crowntail (DTCT), která však není příliš oblíbená a věnuje se jí jen hrstka nadšenců.

DTCT01

 

Text: Jiří Krupička

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001625915747 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
3. fotografie - Jiří Krupička
4. fotografie - Jiří Krupička
5. fotografie - Jiří Krupička
6. fotografie - Jiří Krupička
7. fotografie - Jiří Krupička
8. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001529249090 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
9. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840963742586202 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
10. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899486853400547 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XII. - Doubletail (DT)

IMG_1930_m

Doubletail (DT) je velmi specifickou závojovou varietou, která se na první pohled vyznačuje rozdělením ocasu do dvou laloků a velmi širokou základnou hřbetní ploutve. Je to varieta s největší plochou ploutví, čímž si získala mnoho fanoušků především u široké veřejnosti.

Mezi chovateli však DT zdaleka tak populární není. V chovech mají své opodstatnění, ale bohužel si nesou v genech také spoustu chyb, které jsou důvodem, proč je řada chovatelů nemá v oblibě.

Když se však přes všechny genetické neduhy, se kterými se tato varieta potýká, podaří odchovat skutečně povedenou, silnou, proporčně vyrovnanou rybku, je na ni úžasný pohled.

02_up

Mezi pozitivní vlastnosti, pro které se s doubletaily v chovech pracuje, patří silné tělo, silný ocasní násadec a široká základna hřbetní ploutve. Naopak mezi negativní vlastnosti patří zkracování těla, problémy s křivou páteří, „zakrnělé“ přední paprsky hřbetní ploutve, nehezká linie hřbetu a příliš mohutné ploutve, které rybka nedokáže přirozeně unést.

Kvůli vysoké míře kumulace negativních genetických vlastností při chovu čisté linie DT se využívají především ke křížení s jinými varietami. A to jak pro přenesení žádaných znaků z DT do jiné variety, tak pro odchov hezkých doubletailů s co nejmenší mírou defektů (křížení s HM).

07

Cíl u moderních DT je v podstatě HMDT (tedy kombinace variet halfmoon, o kterých jsme si povídali v předchozím článku, a doubletail). Tyto rybky jsou příjemné na pohled a jsou největšími plachetnicemi v říši šlechtěných bojovnic. Někdy se u nich můžeme setkat také s označením „fullmoon“. Obecně se však zkratka HMDT (či DTHM) tak často nevyužívá a rybky se označují jen jako DT, neboť právě k tomuto stavu u doubletailů chovatelé směřují.

01_1

Doubletail by měl mít všechny nepárové a břišní ploutve stejně dlouhé, plné a celkově by měla rybka působit hezky kompaktně. Laloky ocasní ploutve by měly být stejně velké. Tělo by nemělo být krátké, ocasní násadec je u DT silnější a celkově mají silnější a vyšší tělo. To jim umožňuje unést jejich mohutné oploutvení. Hřbetní ploutev by měla být v ideálním případě stejně široká jako řitní ploutev.

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.

03_10504

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4h-finnage-characteristics-doubletail/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Pavel Jícha
2. fotografie - Sarawut Angkunanuwat (zdroj: https://www.janskampffischshop.de/media/images/org/IMG_1617.jpg)
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386231343954 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.fishtankfish.com.au/wp-content/uploads/2015/07/p_1063-1435-Black-Halfmoon-Doubletail-Betta.jpg
5. fotografie - https://basementbettas.files.wordpress.com/2010/11/fwbettashm1288970648.jpg
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296987050317200 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386821343895 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XI. - Halfmoon (HM)

HM_k2

Halfmoon (HM) je bezpochyby nejpopulárnější varieta šlechtěných bojovnic vůbec. Asi není těžké si domyslet proč. Díky svým velkým závojům si HM rybky rychle získaly oblibu široké veřejnosti i mnohých chovatelů. Hezky stavěný HM samec působí vskutku kouzelně.

M4

Halfmoon se vyznačuje mohutným, plným oploutvením, kdy jedním ze základních znaků je šíře roztažení ocasu v úhlu 180°. Ocas by tak měl tvořit pěkné písmeno D. Všechny nepárové a břišní ploutve by měly být optimálně stejně dlouhé, aby rybka působila hezky kompaktně. Charakteristické je výrazné větvení paprsků v ploutvích, zejména v ocasní. HM mají vždy minimálně terciární větvení (více o větvení paprsků v ploutvích zde). Přechod mezi hřbetní, ocasní a řitní ploutví by měl být plynulý, bez mezer. Ploutve by tak měly ideálně tvořit při pohledu z profilu hezky ucelenou plochu. V ideálním případě by měl obrys ploutví korespondovat v pomyslné elipse. Často se však stává, že je řitní ploutev více protažená. Hřbetní ploutev může být vpředu zakulacená, pro většinu chovatelů je však žádanější, když jsou první paprsky dlouhé a směřují dopředu (tento tvar se někdy může označovat jako „skyhawk“).

M1M2

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.

F1F3F4

V chovech se objevují i jedinci, kteří roztáhnou ocas do šíře více než 185°. Takovým rybkám se říká over halfmoon (OHM).

HM_k1

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4g-finnage-characteristics-halfmoon/ 

 

Mohutné oploutvení spolu však přináší svá úskalí. Takto velké ploutve jsou velmi těžké a rybka tak musí být silná v těle, aby svůj závoj bez obtíží unesla. Velký problém v této spojitosti může nastat v komerčních chovech, kde se rybky ženou do co nejrychlejšího růstu ploutví, aby byly prodejné co nejdříve. Pokud rybka neroste rovnoměrně a nemá dostatek prostoru pro vývoj tělesné stavby, jsou na ni ploutve příliš těžké. Taková rybka je neustále unavená, nevydrží příliš dlouho imponovat a kvůli neustálé zátěži nemívá tak dlouhý život, jak by si chovatel přál.

Ještě před vyšlechtěním tolik okouzlujících halfmoonů se v chovech objevily delty (D) a super delty (SD). Tyto variety představují jakýsi mezičlánek při cestě za HM (více o historii šlechtění zde) a nejsou uznávané jako základní varieta. Nefigurují ve standardech a mezi profesionálními chovateli nejsou oblíbené, neboť jsou zpravidla výsledkem „nepovedených“ HM výtěrů, nebo úplně nejčastěji křížením různých variet (např. VT s HM). Z hlediska genů tak tyto rybky nejsou žádané, nicméně akvaristovi, který na nich nechce budovat chov, mohou udělat radost stejně jako každá jiná varieta.
Pro orientaci doplníme, že jako D se označují rybky s úhlem roztažení ocasní ploutve do 150°, SD potom v rozmezí 150-175°.

D2SD1

Stejně jako u jiných zvířat se cesta při šlechtění může někdy zvrtnout špatným směrem. U bojovnic se to stalo hned několikrát (ať už v souvislosti se stavbou těla, ploutví či barvami). Při cestě za co nejmohutnějším oploutvením a něčím „novým a výjimečným“ se mnozí chovatelé v Asii, pro které ryby představují obchodní artikl, snažili jít víc a víc do extrému. Vznikly tak rybky označované jako „rosetail“. Název je odvozen od tvaru ocasní ploutve, který vlivem extrémního větvení paprsků tvoří vlnky a připomíná okvětní lístky. Problém je, že tyto geny spolu nesou mnoho špatného. Ploutve jsou vlivem nadměrného větvení těžké a rybku vysilují. Konce paprsků se mohou špatně prokrvovat, což způsobuje větší citlivost k rozpadání ploutví. Rosetail geny způsobují také poruchy růstu, zeslabení ocasního násadce a poruchy vývoje šupin. S ohledem na zmíněné problémy mají takové rybky daleko nižší životnost a jen výjimečně jsou v dobré kondici ještě v 1 roce života.  Shrnuto, podtrženo, tyto geny žádný zodpovědný chovatel v genu rozhodně nechce.

rose

Bohužel pro rybky, o vzhled byl mezi veřejností zájem a obchodníci je tak množili vesele dál, čímž řadu linií geneticky zcela znehodnotili. A aby toho nebylo málo, situaci vyhnali ještě do většího extrému označovaném jako „feathertail“. U těchto rybek jsou paprsky ještě více větvené a ploutve do jisté míry degenerují, přičemž zejména ocas navozuje dojem peříček (ryby s extrémně redukovanou ocasní ploutví se obchodně označují také jako "apache"). Tyto rybky trpí stejnými neduhy jako výše popsaný rosetail a je téměř jisté, že se jim mimo jiné dříve nebo později ploutve začnou rozpadat a budou velmi nevzhledné. Ač si to třeba začátečník při pohledu na takové rybky ve věku 3-4 měsíců neuvědomí, nečeká je bohužel příliš slunečná budoucnost. V prodejním věku vypadají zpravidla ještě poměrně hezky a vitálně. O pár měsíců později jsou však již na odpis. Koupi takové rybky je tedy lepší se vyvarovat a v žádném případě není dobré rosetaily nebo feathertaily zařazovat do chovu. Nepřinesou vůbec nic dobrého.

rose2feat

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965353652703 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
3. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-M7AOC-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965913652647 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - Reserve Best of Show)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-F7Marble-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
6. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-F7Unicolor-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - 2. místo v kategorii)

7. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2901468189869080 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 2. místo v kategorii)
8. fotografie - Jiří Krupička
9. fotografie - Pavel Jícha
10. fotografie - Pavel Jícha
11. fotografie - Pavel Jícha

12. fotografie - https://4.bp.blogspot.com/-e2CqTsa5NRI/U2IQvRIoS8I/AAAAAAAADwU/o0FfkPQxqAY/s1600/Milky+white+Rosetail+betta+fish.jpg
13. fotografie - https://i.imgur.com/7DkFuTA.jpg

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl X. - Veiltail (VT)

02 Peter-Barwald-Red-Veiltail

Veiltail (VT) je nejstarší závojová varieta. A právě díky ní si získaly šlechtěné bojovnice oblibu po celém světě. V dnešní době ji z běžné nabídky obchodů postupně vytlačují mladší variety s mohutnějším oploutvením, ale v minulosti to byl právě Veilatil (většinou červený), který se ihned vybavil každému akvaristovi, když se řeklo bojovnice. Svou slávu v posledních letech bohužel tato krásná varieta pozvolna ztrácí. Naštěstí se stále najdou chovatelé, kteří mají k VT blízko a věnují se chovu a šlechtění za účelem udržet co nejlepší a geneticky zdravé rybky. Z moderních závojových variet má VT díky své jednoduchosti nejmenší zdravotní problémy a dokáží udělat v akváriu mnoho parády.

IMG_1940

Jedná se o varietu, jenž má ve standardech své pevné místo a při pohledu do minulosti představuje velký milník ve šlechtění bojovnic.

39883710_2296965263652712_7281087284714143744_n

VT se vyznačuje dlouhým tělem a velmi dlouhými ploutvemi, které však mají jednoduché základy podobně jako tradiční plakat. Je zde zachováno jednoduché větvení paprsků, příp. větvení sekundární (více o větvení paprsků v ploutvích zde). Ocas by měl v ideálním případě tvořit pěkný prapor, přičemž bývá mírně asymetrický a díky zahnutí horních paprsků směřuje lehce dolů. Dříve bylo požadováno zakončení do špičky, dnes je již v evropském standardu Bettas4all pracováno i s širším zakončením ocasní ploutve. Díky tomu, že mají "jednoduché" ploutve, unesou je i přes jejich délku zpravidla bez obtíží. Pěkně stavěný VT potom působí velmi elegantně.

185178_521107501238506_1994756474_n14040170_1417629804919600_8524828372717559487_n

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší. Velmi charakteristické pro VT samičky jsou výrazně do špičky protažená řitní i hřbetní ploutev a ocas s náběhem na "spadetail" (tedy také do špičky). Rybky, jak samci, tak samice, by měly celkově působit hezky kompaktně.

39894722_2296986670317238_5074608197864521728_n21034332_1840985882583988_39774373568182107_nIMG_6348

VT se pro svou specifickou charakteristiku a jednodušší stavbu ploutví nepoužívají k míchání do linií jiných variet.

Přestože je na výstavách stále větší problém vidět opravdu pěkné zástupce VT, věříme, že tato dnes již mnohými chovateli opomíjená varieta, zůstane v chovech i v budoucnu a na výstavách bude mít stále své čestné místo. Neboť si to rozhodně zaslouží.

01

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4f-finnage-characteristics-veiltail/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - https://www.ibcbettas.org/wp-content/uploads/2015/03/Peter-Barwald-Red-Veiltail-2-1024x683.jpg (Peter Bärwald)
2. fotografie - Pavel Jícha
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296965256986046 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 3. místo v kategorii)
4. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/2013/02/HBS2012-BOSM.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2012 - Best of Show)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-BOSM.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - Best of Show)
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296986660317239 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)

7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840985882583988 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 2. místo v kategorii)
8. fotografie - Pavel Jícha
9. fotografie - https://fishtankweb.com/wp-content/uploads/2017/05/Veiltail-Variant-Types-of-Betta-Fish.jpg

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl IX. - Traditional plakat (PK/TradPK)

 Gold_trad_PK

Prosté označení Plakat (PK) je obecně používáno pro krátkoploutvé rybky. Pochází z původního thajského spojení "pla kat" (což je v překladu doslova "kousavá ryba"), jež je odvozeno právě od přirozené agresivní povahy těchto ryb. Jako „pla kat“ se v asijských zemích mnohdy souhrnně označují druhy spadající do splendens komplexu, jelikož je u všech pozorována vnitrodruhová agrese a některé z nich se také aktivně využívají v chovech pro rybí zápasy.

"Tradiční plakat" je jedna ze základních variet, která má své místo v celosvětových standardech a můžeme říci, že se jedná o nejstarší varietu šlechtěnou pro výstavní účely.

Trad_PK_FB

Proporčně jsou tyto rybky velmi blízké divokým bojovnicím, nicméně jsou zde jasně patrné ušlechtilejší rysy a na rozdíl od tzv. "wild-type" plakatů (rybky stejného, nebo velmi podobného vzhledu jako divocí jedinci, které pocházejí z chovů, nebo u nich není prokazatelné, že byly odchyceny v přírodě) mohou hýřit všemi barvami, jaké u moderních šlechtěných bojovnic známe.

21077386_1840962112586365_6466577801235122383_n

Tradiční PK mívají o něco delší a "plnější" ploutve než zmíněné divoké, nebo "wild-type" rybky. Hřbetní ploutev je zakulacená. Ocasní ploutev taktéž, a ideálně by měla při imponaci dosahovat šíře roztažení 180° jako u moderních Halfmoon plakatů (o těch si více povíme v samostatném článku). Je zde však zachováno jednoduché větvení paprsků v ploutvích. U některých jedinců může být lehké zašpičatění v prostřední části (náběh na tzv. "spadetail").

Stejně jako všechny ostatní šlechtěné variety jsou tradiční PK v těle silnější než divoké rybky.

1175708_715076971841557_2131654087_n

Pro samce i samice platí obdobná charakteristika, samozřejmě však s ohledem na rozdíly pohlaví. Samičky tedy mají ploutve kratší a zachovávají si obvyklé samičí znaky (více o obecných rozdílech pohlaví zde).

302742_281730005176258_3787850_n

 

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4a-finnage-characteristics-traditional-plakat/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje fotografií:
1. (úvodní) fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=10205233785106087
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1399200963663479 
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840962112586365 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2013-M1Allcolors-21.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2013 - 2. místo v kategorii)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/2012/01/HBS2011-TradPKFemalesAllcolors1.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2011 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl VIII. - Větvení paprsků v ploutvích

03

Ještě, než se pustíme do popisu samotných variet, nastíníme si problematiku větvení paprsků v ploutvích. Obecnou anatomii jsme si již přiblížili v článku "Anatomie a rozlišení pohlaví". Samotnými paprsky v ploutvích jsme se však v daném článku nezabývali. Větvení paprsků patří mezi důležité prvky v rámci jednotlivých variet, proto jsme se rozhodli o dané problematice zmínit nyní, aby v následujících článcích bylo vše jasně srozumitelné pro všechny čtenáře. V textu záměrně zmiňujeme i anglické termíny, protože jsou používané v celosvětovém měřítku a je tedy pro chovatele dobré je znát. Větvení se týká především ocasní ploutve, ale u vícenásobného větvení se zpravidla dělí paprsky i v ostatních ploutvích, jen ne v takové míře.

 

Základní větvení (primary branching)

U divokých rybek můžeme pozorovat tzv. jednoduché větvení paprsků. Toto základní větvení je typické také pro variety Traditional plakat a Veiltail. Obecně se rybky s tímto větvením označují v angličtině jako "2-ray".

Tento typ větvení spočívá v tom, že se primární paprsek (na začátku, u násadce ploutve) vždy větví na dva sekundární. Zjednodušeně, každý paprsek se rozdělí pouze jednou (primárně) do dvou paprsků. Na konci ocasní ploutve jsou tak z jednoho primárního paprsky dva.

nf_primary_branching

Sekundární větvení (secondary branching)

U tohoto typu dochází k dalšímu větvení každého ze sekundárních paprsků na další dva terciární. Rybky s tímto větvením se označují jako "4-ray". Opět jednoduše, na konci ocasní ploutve jsou ve výsledku z jednoho primárního čtyři paprsky.

nf_secondary_branching

Terciární větvení (tertiary branching)

V tomto případě se větví terciární paprsky na další dva kvaternární. Rybky s tímto větvením se označují jako "8-ray". Zde máme na konci ocasní ploutve ve výsledku z jednoho primárního osm paprsků.

U takto více větvených paprsků se samozřejmě mohou objevit i odchylky, např. 7-ray, nebo 9-ray. Také se u mnohých rybek stává, že nejsou paprsky v celé ocasní ploutvi větveny stejným způsobem.

nf_tertiary_branching

 

V obdobném duchu se dále objevují ještě tzv. "16-ray" (úvodní fotografie) a "32-ray" rybky.

 

A co má vícenásobné větvení reálně za efekt? Jednoduše, čím více větvené paprsky v ocasní ploutvi jsou, tím větší šíři roztažení umožňují. Více větvené jsou tedy u variet s větším objemem ploutví a šíří ocasní ploutve, jako je např. Halfmoon. Problém nastává u extrémně větvených paprsků, které už jsou vlivem šlechtění na rybky zkrátka příliš. Ploutve jsou následně pro rybky moc těžké a tyto geny mohou být spojeny se zdravotními obtížemi, které se nedají nijak ovlivnit, protože jsou genetického rázu.

 

Text: Pavel Jícha
Grafické příklady: Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl VII. - Historie šlechtění

oldlongfin1

Než se vrhneme na povídání o odchovu, měli bychom si nejprve udělat přehled o tom, jaké variety šlechtěných bojovnic vlastně máme. A není lepší začátek, než si udělat malé ohlédnutí do historie a zjistit, kdo a jak vlastně stojí za vznikem základních variet, které jsou pro nás v dnešní době již v podstatě samozřejmostí.

Po mnoho let byly bojovnice pro svoje predispozice k boji šlechtěny čistě za účelem tradičních rybích zápasů, především v Thajsku. Tito takzvaní „fighteři“, kteří mají své předky v divokých formách bojovnic, byli chovateli „utvářeni“ za účelem vyšlechtění budoucího šampiona ringu "na život a na smrt". Ceněnými vlastnostmi v těchto liniích byla především agresivita, síla, vitalita, velikost, barva, a dokonce i styl boje jednotlivých ryb.

Díky tomu, že tito chovatelé selektovali ve svém chovu ryby za vidinou určitého cíle, docházelo k prohlubování různých genetických vlastností. Nedílnou součástí šlechtitelské práce je tzv. inbreeding (příbuzenská plemenitba). Právě díky tomuto procesu došlo v některých liniích k upevnění odlišností, mezi které patřilo např. prodloužení hřbetní, řitní a ocasní ploutve u některých jedinců. Postupem času se také začala v těchto liniích mírnit jejich agresivita. To vše některé chovatele přivedlo k myšlence chovu především pro vzhledové vlastnosti rybek a období druhé poloviny 19. století se tak stává jakýmsi mezníkem pro začátek chovu bojovnic především pro jejich krásu, nikoli za účelem zápasů. Tedy takového chovu, jak ho známe dnes.

Později, kolem roku 1960 se podařilo chovatelům v Indii vyšlechtit ryby s výrazně širší hřbetní ploutví, zdvojenou ocasní ploutví a kratším tělem, dnes v závojové formě označované jako „Doubletail“. Nežádoucí efekt zkráceného těla chtěli chovatelé z jejich chovu co nejvíce eliminovat. Rozhodli se tedy míchat do těchto linií opět klasické „jednoocasé” ryby a vnést tak do chovu novou krev, která by zkracování těla potlačila. Výsledkem bylo, že potomci z takových výtěrů měli silnější stavbu ocasní a hřbetní ploutve. Hřbetní ploutve si navíc měla tendenci do jisté míry zachovávat širší základnu, což bylo velmi žádoucí.

Roku 1960 se také Američanovi jménem Warren Young podařilo vyšlechtit bettu s ještě delšími ploutvemi než doposud, kterou pojmenoval po své ženě Libbi („Libbi-bettas“). Youngovy ryby s nadšením kupovali lidé po celém světě, dokonce i chovatelé v Asii, kteří se následně začali předhánět v produkci co do počtu, to do barevnosti těchto ryb. Dlouhoploutvé bojovnice se pro svůj půvab staly v krátké době velmi populární po celém světě. Vývoj původních „Libbi-bettas“ se časem formoval a dnes tyto rybky známe již pod označením „Veiltail“. Právě vznik této variety byl prvním krokem k výstavním formám bojovnic.

IMG_9933

Záhy se v chovech objevila také závojovoá forma Doubletailů a přibližně ve stejnou dobou (tedy období nástupu prvních Doubletailů a Veiltailů) se podařilo německému chovateli, Dr. Eduardovi Schmidt-Fockemu vyšlechtit první „Deltu“. Tato bojovnice se vyznačovala symetrickým trojúhelníkovým tvarem ocasní ploutve.

V roce 1967 se skupina chovatelů rozhodla založit tzv. International Betta Congress (IBC). Díky tomuto uskupení se začalo více dbát na symetričnost a poměr ploutví vůči tělu ryby, aby ji délka a tvar ploutví nijak neomezovaly v pohybu. Zároveň se začal pomalu vytvářet jakýsi ideál krásy. V dnešní době je IBC nejznámější mezinárodní organizací spojující chovatele z celého světa a podle standardu IBC se posuzuje na mnoha mezinárodních výstavách.

temp_file_IBC_2012_LOGO_(1)1

Roku 1980 známí američtí chovatelé bojovnic Peter Goettner a Paris Jones vyšlechtili tzv. „Super deltu“. Tento typ bojovnic se vyznačoval dlouhými, neobyčejně plnými ploutvemi, kdy úhel roztažení ocasní ploutve v imponaci dosahoval až 160°.

Potomky těchto ryb si v roce 1984 do Francie dovezl chovatel Guy Delaval a rozhodl se u ryb získat ještě mohutnějšího oploutvení. Roku 1987 se mu podařilo dosáhnout tehdy zcela nemyslitelného cíle. Vyšlechtil bojovnici s úhlem roztažení ocasní ploutve neuvěřitelných 180°. 

Tohoto významného pokroku ve šlechtění se chytili Laurent Chenot a Rajiv Masillamoni a společně se snažili o upevnění těchto úžasných 180° ocasních ploutví ve svých liniích. Nebyli však příliš úspěšní, neboť ryby byly již značně poznamenané inbreedingem. Samci měli problém stavět hnízda, nebo nedokázali správně obejmout samici při tření. Po mnoha pokusech s různými rybkami se však nakonec těmto dvěma francouzským chovatelům podařilo odchovat rybu (samce), která měla matku z Delavalovy linie a Doubeltail otce z americké linie. Tohoto samce pojmenovali R39. Při imponaci dokázal roztáhnout ocasní ploutev do 180° a byl vytřen s velkým počtem samic z chovů Chenota i Masillamoniho. V potomstvu se objevilo pár dalších jedinců s tímto rozpětím ocasní ploutve ve tvaru půlměsíce („Halfmoon“). Přesně tak totiž americký chovatel Jeff Wilson pojmenoval tyto ryby a nadšený začal s Chenotem a Masillamonim spolupracovat. Tito tři chovatelé poté roku 1993 slavnostně představili své odchovy Halfmoonů na floridské IBC výstavě v Tampě, kde jejich chovanci získali nejvyšší ocenění „Best of Show“ a započali tak éru Halfmoonů, kteří se postupem času stali bez nadsázky nejoblíbenější varietou vůbec.

Na následujících fotografiích z archivu pana Masillamoniho (za jejich poskytnutí mu ještě jedno velmi děkujeme!) je zachycen přímo zmíněný samec R39 (první fotografie) a další dva samci z této linie.

100087270_529364547741431_4013128810437279744_n100480490_703366393791164_4048878168294031360_n99441276_344967529806811_7563142142139301888_n

Mezi poměrně mladé variety se řadí Crowntail (v překladu doslova „korunní ocas“). Tento tvar oploutvení byl vyšlechtěn indonéským chovatelem Ahmadem Yusufem roku 1997, který mu dal také jméno, které nese dodnes. Je zcela nezaměnitelnou varietou, vyznačující se výraznou redukcí ploutví mezi jednotlivými paprsky.

Vývoj šlechtěných bojovnic neustále nabírá nové trendy, objevují se další formy a ty stávající se zdokonalují. Vznikají také kombinované variety, např. Crowntail plakat, Doubletail halfmoon, nebo v současné době jednoznačně nejpopulárnější Halfmoon plakat.

Vznikly celosvětové uznávané standardy, podle kterých se ryby hodnotí na výstavách. Standardy se neustále vyvíjí a snaží se spojovat pomyslný ideál krásy do ucelené podoby. A to nejen ve smyslu krásy pro lidské oko, ale také s ohledem na vitalitu a zdraví ryb. Jako v chovu jiných druhů zvířat i zde dochází k „přešlapům“ vlivem přešlechtění, které už rybkám brání v plnohodnotném životě. S těmito negativními jevy se v rámci standardů také pracuje a zodpovědní chovatelé po celém světě usilují o to, aby jejich chovné linie byly jednak co nejkrásnější, ale také co nejzdravější. 

IMG_9937

O jednotlivých varietách si povíme podrobněji v následujících několika článcích. U každé si popíšeme, jaké znaky jsou pro ni charakteristické, jak k ní přistupovat v rámci šlechtění a v neposlední řadě si vždy ukážeme fotografie, jak by měly dané rybky vypadat.

 

Text: Jiří Krupička & Pavel Jícha

Autoři a zdroje fotografií/obrazů:
1. (úvodní) kresba - z knihy Tropical fish, Lucile Quarry Mann, Sentinel Books Publishing, Inc. New York, rok vydání 1954
2. obrázek - z knihy Akvarijní ryby, Ivan Petrovický, Aventinum, rok vydání 2014

3. oficiální logo IBC
4. fotografie - Rajiv Masillamoni
5. fotografie - Rajiv Masillamoni
6. fotografie - Rajiv Masillamoni
7. fotografie - z knihy Akvaristika, Karel Polák, Státní zemědělské nakladatelství, rok vydání 1989

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl VI. - Nemoci

pop

Onemocnění ryb je obecně ohromně obsáhlé téma, protože do něho spadá obrovské množství chorob. Bojovnice jsou sice na jednu stranu známé tím, že vydrží i poměrně žalostné prostorové podmínky, na stranu druhou jsou však vnímavé na nejrůznější patogeny, které jiné druhy ryb zdaleka tak často nepostihují. Zřejmě tomu přispívá skutečnost, že jsou bojovnice extrémně prošlechtěným druhem, a podobně jako u jiných „přešlechtěných“ zvířat si i to vybírá svoji daň. Ani zkušený chovatel se občasným nemocem v chovu nevyhne. Ten však zpravidla ví, jak si s takovými problémy poradit, zatímco pro mnohé začátečníky může nastat situace, kdy si nebudou jisti ani s určením onemocnění, ani s postupem léčby.

Pro včasné odhalení problému je potřeba rybky pravidelně sledovat a věnovat pozornost změnám v chování. Zvýšenou pozornost bychom měli akváriu věnovat, pokud se nám zdají rybky letargické, polehávají na dně, nechtějí přijímat potravu, mají potíže s dýcháním či plaváním, otírají se o dekorace nebo stěny nádrže, mají slepené ploutve, nebo např. mají stále stresové zbarvení (tmavé horizontální pruhy na těle, zatímco ostatní barvy jsou pobledlé). Jednotlivé příznaky nemusí nutně znamenat onemocnění, ale jasně ukazují, že něco není v pořádku.

Jestliže se nám rybky nějakým způsobem nepozdávají, je dobré jako první rychlou pomoc vyměnit část vody v nádrži. Mnohdy i tento jednoduchý úkon pomůže, neboť právě zhoršená kvalita vody bývá nejčastějším problémem, i když se může zdát na pohled čistá. Výbornými pomocníky pro celkové udržování příznivějšího prostředí v akváriu jsou přírodní produkty, např. listy mandlovníku mořského či jeho kůra, nebo třeba olšové šištičky. Pro jejich blahodárné účinky tedy doporučujeme listy a další přírodní produkty obecně využívat i v běžném režimu a trochu tak napomáhat přirozenou cestou ke zdravějšímu prostředí pro naše chovance.
Jako první pomoc v případě, kdy si nejsme jisti, co se s rybkou děje, ale chceme něco udělat, můžeme také dát bojovnici do samostatné nádržky, do které přidáme sůl v poměru max. 1 čajové lžičky na 1-2 l vody (bez konkrétních příznaků doporučujeme dávkování nižší) a klidně větší množství zmiňovaného mandlovníku (tak, aby byla voda temně jantarová – např. jeden velký list na 5-10 l vody). Tato ozdravná kůra nevyřeší každý problém, ale může pomoci zastavit některé choroby hned v zárodku. V takto přisolené vodě by však ryba neměla být dlouhodobě. Ideální je posoudit stav po 5-7 dnech a pokud se bude rybka zdát v pořádku, můžeme ji umístit opět do čisté vody (bez soli).

Pokud jsou ostatní obyvatelé akvária v pořádku, doporučujeme vždy léčit odděleně pouze napadenou rybku, aby se zbytečně nenarušovala rovnováha v akváriu případnými léčivy, a také s ohledem na různou citlivost různých druhů živočichů na potřebné koncentrace léčiv (příp. zmiňované soli). To samozřejmě neplatí u onemocnění, které vyžadují přeléčení celé společné nádrže (např. vnitřní parazitózy).

V následujících odstavcích si projdeme nejčastější neduhy, které mohou naše chovance značně potrápit. Uděláme si opravdu pouze stručný přehled, jelikož toto téma v podrobnějším měřítku vydá na samostatnou knihu a my bychom byli rádi, aby bylo pro každého reálné dočíst článek do konce :)

 

Bakteriální rozpad ploutví (BRP)

BRP je snad nejčastější onemocnění bojovnic vůbec. Zejména u závojových rybek s výrazněji větvenými paprsky v ploutvích (např. varieta Halfmoon). Jak už sám název onemocnění říká, postihuje ploutve, které jsou od okrajů doslova rozežírány bakteriemi rodů Aeromonas či Pseudomonas. Postižené okraje ploutví bývají zarudlé, nebo zčernalé, jako by byly ohořelé. Průběh onemocnění může být proměnlivý, ale zpravidla zde nedochází k akutním formám a onemocnění rybku neohrožuje na životě. Když si všimneme nemoci v počátcích, velmi často pomůže obyčejná „vodoléčba“ spočívající ve výměně části vody (v případě malého objemu i kompletní výměna 100% vody) opakující se několik dní po sobě. Pokud má rybka zasažené ploutve výrazněji, je dobré sáhnout po některém z dostupných antibakteriálních léčiv. Konkrétně u BRP bývají velmi dobré výsledky s léčivem Baktopur direct od Sery.
Po vyléčení začnou ploutve v poměrně krátké době dorůstat (nikdy už však nedorostou tak dokonale, aby byly „jako nové“).

fin-rot94755581_10216357956886310_5864366861562413056_o

Columnaris

Bakteriální onemocnění způsobené Flexibacter columnaris. Mezi typické projevy patří bílé nekrózy na těle. Někdy může být zaměněno za napadení plísněmi, protože postižená místa mohou evokovat zaplísnění. Tyto bakterie upřednostňují zásaditou vodu, proto se onemocnění příliš nevyskytuje v nádržích s nižším pH. V případě léčby tedy může pomoci i snížení pH na hodnotu okolo 6. K léčbě se dají využít dostupná antibakteriální léčiva, příp. sůl (o soli více u plísní).

94653770_10222670269895032_4676356427629985792_o

Vodnatelnost

Vážné onemocnění způsobené vnitřní bakteriální infekcí. Mezi hlavní příznaky patří zježené šupiny a výrazně zvětšená břišní dutina. V případě, že ještě nedochází ke zvětšování břišní dutiny, je šance na úspěšnou léčbu pomocí antibakteriálních přípravků. Pokud je však zvětšená břišní dutina, dochází již bohužel k nevratnému poškození vnitřních orgánů a rybce je lepší humánně co nejrychlejší možnou cestou ukončit trápení. Pokud nemocná rybka ve společenské nádrži nezemře, bývá riziko přenosu na ostatní obyvatele minimální. V závislosti na konkrétním patogenu a imunitním systému daného jedince může být průběh onemocnění značně proměnlivý.

95665985_1436582193195957_4077351898795999232_o94440204_10219414353101471_2656326780247343104_o

Popeye (exophthalmia)

Velmi typické onemocnění, kdy dochází k výraznému zvětšení a zákalu jednoho nebo obou očí. Ve většině případů je na vině špatná kvalita vody. Při včasném zachycení nemoci postačí již zmíněná vodoléčba. Pokud se však příznaky nepodchytí včas, může dojít k nenávratnému poškození rohovky (viz úvodní fotografie).

IMG_8594

Oodinium (obrněnka)

Velmi časté onemocnění. Jedná se o infekci způsobenou kožními parazity z rodu Oodinium. Jako první příznaky, které chovatel pozoruje, jsou stažené až slepené ploutve a otírání rybek o předměty v akváriu. Při nasvícení rybky z boku a ideálně pozorování shora jsou pod určitým úhlem světla viditelné drobné světlé tečky po celém těle i ploutvích napadené rybky. Onemocnění většinou nemívá akutní průběh a nebývá smrtelné (je ovšem potřeba zahájit léčbu co nejdříve, aby nedošlo k napadení dalšími patogeny). Optimální léčba u tohoto onemocnění je volba přímo určených antiparazitik. Na trhu jsou již k dostání velmi šetrné přípravky, které tolik nezatěžují organismus a dají se tak bez obav použít i při léčbě potěru, nebo v nádržích, kde jsou jiné, citlivější druhy. Vhodná je např. kombinace léčiv eSHa exit a eSHa 2000.

V případě menšího napadení je také cesta ve zvýšení teploty nad 30°C. Při takto vysoké teplotě se zastavuje parazitům vývojový cyklus a v podstatě postupně vymřou. Následně má rybka možnost uzdravit imunitní systém a k opakované infekci po opětovném snížení teploty na normální hodnoty by nemělo dojít. Při této metodě léčby zpravidla bývá rybka zbavená parazitů v horizontu jednoho týdne. Je však velmi důležité si uvědomit, že tento postup nelze aplikovat vždy. Bojovnice jsou ryby z tropických oblastí a toto zvýšení teploty jim nijak výrazně nevadí. Pro spoustu jiných druhů živočichů i rostlin však může být tak vysoká teplota likvidační!

95224395_225763695319421_5804873829276712960_n94977130_10221888170904151_7780295426632056832_o

Krupička

Velmi známé onemocnění akvarijních ryb obecně. Jedná se taktéž o napadení kožními parazity, tentokrát z rodu Ichtyophthirius. Na rozdíl od mnoha jiných druhů ryb však u bojovnic není tak časté. Je však dobré ho zmínit, neboť může ve společenské nádrži propuknout u jiných druhů a ani bojovnice se při rozsáhlejší infekci napadení nevyhne. Postižená rybka má na těle i ploutvích jasně viditelné světlé kulovité parazity. Průběh i léčba je obdobná jako u oodinia.

94380131_3013676752025520_6501727806286725120_n

Ichtyobodóza

Onemocnění způsobené prvokem Ichthyobodo necator (bičivka rybí). Mezi hlavní příznaky patří hlenovitý povrch kůže, příp. může být bělavě či šedavě zakalená. Na trhu jsou již k dostání přípravky přímo určené proti tomuto typu onemocnění.

Vnitřní parazité

Řeč je typicky o střevních parazitech, jimiž jsou např. hlístice (Capillaria nebo Camallanus) či tasemnice. Při napadení těmito parazity rybky přijímají normálně potravu, ale hubnou a chřadnou, protože jim parazité seberou podstatnou část živin. Pokud dojde k extrémnímu namnožení parazitů v organismu, dochází naopak ke zvětšení břišní dutiny. Jedná se o chronické onemocnění. K léčbě jsou na trhu dostupné přímo určené přípravky. Důležitá je prevence a dodržování karantény u nově zakoupených jedinců. K infekci v chovu zpravidla dochází právě kvůli nedostatečné pozornosti při koupi nových ryb.

95740478_1273502462993873_5793461091853926400_n

Spironucleus/Hexamita

Onemocnění způsobené jednobuněčnými parazity žijícími primárně v trávicím traktu a dalších vnitřních orgánech. U bojovnic a většiny dalších akvarijních ryb je to typicky rodem Spironucleus, zatímco známější a zažitější rod Hexamita napadá spíše lososovité ryby. Jedním z prvních pozorovaných znaků jsou vláknité bílé výkaly. Následně ryby výrazně hubnou a v pokročilém stadiu se mohou objevovat „krátery“ v oblasti hlavy (od toho často používané označení „děrová nemoc“). Není to však pravidlo (příp. u cichlid naopak mohou být pouze příznaky v podobě zmíněných kráterů bez jiných výraznějších příznaků). Jedná se o chronické onemocnění. K léčbě je vhodné použít přímo určená léčiva.

Plísně

Mezi nejčastější původce plísňových onemocnění patří rod Saprolegnia. Projevují se bílými vatovitými chomáči na povrchu těla ryb. Často představují vedlejší infekce jiného, vážnějšího problému. I samy o sobě však mohou způsobit v organismu velké škody. Při léčbě plísňových onemocnění je vhodné použít léčiva k tomu určená, příp. je možné použít sůl v poměru až 1 čajové lžičky na 1-2 litry. S touto léčbou však velmi opatrně, protože podobně jako velmi vysoká teplota při léčbě oodinia může takto výrazná salinita spoustě jiných organismů ublížit. Naše povídání je zaměřené přímo na bojovnice, ale při léčbě je nutno brát v potaz i další obyvatele nádrže.

Lymphocystis

Nejčastější virové onemocnění vázané na špatnou kvalitu vody a stres. Na ploutvích či těle se objevují světlé útvary, které mohou být zaměněny s plísní. Jedná se o napadené buňky pokožky či ploutví, které se působením viru zvětšují a tvoří „uzlíky“ či chomáčky. Zpravidla postačí prostá vodoléčba a následné udržování lepšího prostředí a minimalizace stresu rybek.

Problémy s plynovým měchýřem

Typicky se projevují nemožností stát ve vodorovné pozici a při plavání ryby táhne ocas ke dnu. U dospělých ryb, které dříve neprojevovaly žádné problémy s plaváním, mohou být problémy s plynovým měchýřem způsobeny bakteriální infekcí zasahující plynový měchýř. V takovém případě je možností nasadit antibakteriální léčbu. Léčba však nemusí být úspěšná, resp. se už nemusí vše vrátit do původního stavu a ryba bude špatně plavat do konce života. Nejčastěji se však problémy objevují u mladých ryb, kterým se souběžně s labyrintem dovyvíjí také plynový měchýř. Ten se postupně protahuje zpředu až do ocasní části, nicméně pokud vývoj neproběhne správně a měchýř se neprotáhne úplně, dochází následně k obdobnému problému – rybky „tahají“ ocas. V období vývoje to může být pouze dočasný problém, který po úplném protažení měchýře zmizí. Někdy se však stane, že se měchýř nevyvine správně a pro rybku je potom problém trvalý. Takový stav již bohužel nelze nijak změnit.

Nádory

V poslední době závažný problém, který bývá čím dál častější. Nádory jsou ve většině případů vázané na přemíru pigmentace, kdy u metalických barev s větší vrstvou pigmentových buněk (typicky platina, dragon apod.) dochází v některých místech ke shlukům buněk, které postupně nabývají a vyústí v nádor, který se postupně zvětšuje. Tyto nádory bohužel nelze léčit, jelikož je to záležitost, která má základ v genetice a jediná cesta, jak proti tomu bojovat, je poctivá práce zodpovědných chovatelů, kteří do chovu nezařazují takto postižené jedince. Pokud nádor nezasahuje žádné důležité orgány (nejvíce nebezpečné jsou zejména v oblasti hlavy), může s ním ryba relativně normálně fungovat. Problém však je, že se často přidá do postiženého místa infekce, která následně může způsobit vážné problémy.

Novotvary může mít na svědomí také výše zmíněné virové onemocnění Lymphocystis, nicméně problém nebývá zdaleka v takovém rozsahu a při dodržení dobrých podmínek si s onemocněním rybka zpravidla dokáže poradit sama. Proti viru samotnému léčba není, proto je nutné co nejvíce pomoci stabilizovat imunitní systém napadeného jedince.

94707348_2266884586940853_254514045359489024_n

Poranění ploutví či pokožky

Není nic neobvyklého, že se rybky občas zraní, ať už mezi sebou v rámci šarvátek, nebo o nějaký předmět v nádrži. Důležité je udržovat v akváriu čistotu a optimální podmínky, aby nedošlo k většímu nabourání imunity. Rány se relativně rychle zahojí.

38875499_2114094285308877_7128481289891479552_o

 

Mnohdy se stává, že nelze zcela jasně specifikovat konkrétního původce onemocnění. Především u bakteriálních infekcí je velmi často pro přesné určení patogenu laboratorní vyšetření. To už nám ale bohužel v případě, že chceme rybku uzdravit, nepomůže. Proto se v takových případech nasazuje léčba podle předpokládaného typu infekce (bakteriální, parazitická apod.).

bakterbakter2

Na závěr je nutno říci, že je důležité snažit se chorobám předcházet poctivou péčí, kvalitní stravou a co největší minimalizací stresových faktorů. Jak se říká, prevence je vždy lepší než léčba. Nicméně pokud rybka onemocní, je potřeba mít alespoň představu, o jaké patogeny se jedná, a dle toho správně zvolit další postup léčby.

Při posílení imunitního systému a následné rekonvalescenci mohou pomoci vhodně zvolená krmiva.

Forte – celkové posílení imunity
Lapacho – při boji s parazity rodu Spironucleus či Hexamita a následném zotavování
Matrine – při boji s kožními parazity a následném zotavování (velmi prospěšné i v rámci prevence)
Fuco – při léčbě bakteriálních infekcí a následném zotavování
Aloe – celkové posílení regenerace např. při hojení ran
Garlic – prevence proti vnitřním parazitům

Velmi důležité je také dodržovat karanténu po koupi nových rybek. Doporučujeme ponechat nové jedince v karanténní nádrži min. 2 týdny. Přeprava je pro ryby velmi náročný proces a představuje značně stresovou záležitost, především u jedinců, kteří prošli importem z jiných zemí. Způsobený stres může mít za následek výrazné nabourání imunitního systému a přesně na tuto trhlinu čekají nejrůznější patogeny, které se ve vodním prostředí vyskytují zcela běžně, ale rybě se správně fungujícím imunitním systémem nic neudělají. Běžně se také stává, že se k jednomu patogenu přidají posléze další, protože mají snazší cestu díky nastalému oslabení organismu. Typickým příkladem jsou sekundární plísňové infekce, které mohou doprovázet jiná, většinou bakteriální onemocnění.

 

Děkujeme všem autorům fotografií za jejich poskytnutí a všem přejeme, ať se Vám i Vašim chovancům nemoci obloukem vyhnou!

 

Text: Pavel Jícha

Autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie (BRP) - zdroj: https://smartaquariumguide.com/wp-content/uploads/2018/11/fin-rot-betta-fish.jpg
3. fotografie (BRP) - Adéla Feřtová
4. fotografie (columnaris) - Jiří Šída
5. fotografie (vodnatelnost) - Monika Životská
6. fotografie (vodnatelnost) - Štěpánka Čtvrtníčková
6. fotografie (popeye) - Jiří Krupička
7. fotografie (oodinium) - Kristýna Nováková
8. fotografie (oodinium) - Peter Tomáš
6. fotografie (krupička) - Lucie Makásová
10. fotografie (napadení hlísticemi) - Matěj Novák
11. fotografie (pigmentový nádor) - Jiří Krupička
12. fotografie (mechanické poškození ploutví) - Pavel Jícha
13. fotografie (bakteriální infekce) - Jiří Krupička
14. fotografie (bakteriální infekce) - Jiří Krupička

Nahoru
15 položek celkem