Vzdělávací okénko

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XVII. - Základy genetiky

poter

Než se pustíme do popisu a vztahů konkrétních znaků a barev, se kterými se v chovu pracuje, nastíníme si pro lepší porozumění úplné základy genetiky.

Protože je toto téma velmi obsáhlé, vytáhneme opravdu jen to, co je dobré do začátku k chovu znát. Koho by zajímala genetika obecně více, jistě snadno najde odbornou studijní literaturu.

Začneme tím základním, kolem kterého se to celé točí – genem. Gen je jednoduše základní jednotka genetické informace (jednotka dědičnosti znaků z rodičů na potomstvo). Konkrétní formy (varianty) genů se potom nazývají alely a tvoří páry. Gen jako takový je zodpovědný za určitý znak (např. barva očí), alely potom udávají, zda, resp. jak se tento znak projeví (tedy jakou barvu oči budou mít). Alely dělíme na dominantní (značí se velkým písmenem, např. A) a recesivní (značí se malým písmenem, např. a). Jak již označení napovídá, dominantní alela má převažující funkci nad recesivní.
Potomek dědí jednu alelu daného genu od matky a jednu od otce (výsledek je tedy pár alel). Výsledná kombinace alel určuje projev konkrétního znaku (může být AA, Aa nebo aa). Pokud jsou obě alely stejné, označujeme jejich sestavu jako homozygotní (AA, aa). Jestliže jsou alely rozdílné (Aa), jedná se o sestavu heterozygotní.

Jedinec, který má stejné alely určitého genu se nazývá homozygot – dle typu alel buď dominantní homozygot (AA) nebo recesivní homozygot (aa).
Jedinec, který má různé alely určitého genu se nazývá heterozygot (Aa). V takovém případě se projeví dominantní alela, která potlačuje projev recesivní alely. Můžeme se však setkat také s neúplnou (částečnou) dominancí, kdy u heterozygota dojde k částečnému projevu recesivní alely, protože ji dominantní alela zcela nepotlačí. Krásně to můžeme vidět v praxi např. u rybek, které nesou geny CT nebo DT. I když jsou potlačené jinou, dominantnější varietou, mohou zde být patrné znaky, které nám napovídají jejich přítomnost. V případě DT např. širší základna hřbetní ploutve, celkově plnější ploutve, vyšší tělo. U CT zase redukce mezi paprsky na konci ploutví.

Soubor všech genů daného organismu je genotyp. Soubor všech vlastností (znaků), které vznikají spolupůsobením genotypu a faktorů vnějšího prostředí, je fenotyp. Ten je tím, co u rybek reálně vidíme a hodnotíme, nicméně pro dlouhodobou práci na konkrétní linii v chovu je dobré znát co nejvíce informací o genotypu této linie.

Díky základním zákonům dědičnosti, které nám shrnul J.G.Mendel, můžeme v teoretické rovině snadno odvozovat pravděpodobnost projevu některých znaků (praxe je bez znalosti genotypu následně trochu jiná, ale pro základní předpoklady je teorie velmi užitečná). K tomuto se používají tzv. Mendelovy čtverce (viz níže).

Abychom si vše ukázali na konkrétním příkladu a trochu jsme již nahlédli přímo do vztahů dědičnosti u bojovnic, vezmeme kombinaci závojové a krátkoploutvé rybky (na varietě v tomto případě nezáleží). Dlouhé ploutve jsou obecně dominantní, proto závojovou rybku označíme jako AA (tedy dominantního homozygota). Krátké ploutve jsou recesivní, proto tato rybka bude aa (recesivní homozygot).

AAaa

Pomocí Mendelova čtverce jsme zjistili, že v první generaci budou všichni potomci heterozygoti (Aa). A protože dominantní alela v tomto případě převáží recesivní alelu, budou všechny rybky závojové. Nicméně všechny ponesou také recesivní alelu pro krátké ploutve. A co to znamená, si ukážeme hned na následujícím čtverci, kde spojíme dva potomky z této generace.

Aa

Výsledkem nyní je 25% pravděpodobnost dominantního homozygota (AA; čistě závojová rybka, která nenese alelu pro krátké ploutve, 50% heterozygota (Aa; závojová rybka nesoucí recesivní alelu pro krátké ploutve) a 25% recesivního homozygota (aa; čistě krátkoploutvá rybka).

V rámci tohoto příkladu se můžeme výjimečně setkat i s neúplnou dominancí, kdy někteří heterozygoti mají o něco kratší ploutve než závojoví homozygoti.

Stejným způsobem můžeme pracovat s kombinacemi AA x Aa, nebo aa x Aa. Výsledkem bude 50% pravděpodobnost homozygotů a 50% heterozygotů.

Aa_a

Tady bychom dnešní povídání ukončili. Více do hloubky bychom v tuto chvíli již nezabíhali, pro základní představu by toto mělo stačit.
Pokud by si někdo nevěděl rady a chtěl s námi tuto problematiku probrat, jsme k dispozici :)

 

Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XVI. - Odchov

dumbolove1

Odchov bojovnic není složitý, ale má svá specifika a je rozhodně dobré si před nahodilým zkoušením nejprve něco nastudovat a být připraven. Za pochodu totiž může nastat řada problémů, které je pozdě řešit „až nastanou“. Mnozí začínající chovatelé často tápou v otázkách z této oblasti chovu. Věříme, že jim bude toto povídání přínosné.

 

Výběr páru

Při výběru rybek, po kterých chceme potomstvo, nesmíme zapomínat na to, že záleží stejnou měrou na volbě samce i samice. V minulosti byly samice poněkud přehlíženy. Nicméně je potřeba jim věnovat stejnou pozornost jako samcům, i když zejména u závojových variet nemusejí vedle samce tolik zaujmout. 

Dále je třeba si uvědomit cíl – co vlastně od tření očekáváme. Pokud chceme mít co nejlepší rybky, je nutné klást při výběru páru velký důraz na stavbu těla i ploutví. Rybky musí být silné, bez viditelných vad a deformací. Barva by měla být až na druhém místě. Při cestě za určitou barvou či kresbou bychom se neměli snažit za každou cenu vybírat do tření jedince s odpovídající barvou, ale špatnou formou. Raději zvolit rybky s trochu horší kresbou, ale co nejlepší stavbou. V dalších generacích se nám to vrátí v podobě krásných silných ryb.

Doporučujeme držet si čisté linie a nemíchat bez rozmyslu variety. Při kombinování jednotlivých typů ploutví je potřeba mít vše dobře rozmyšlené. Bez konkrétního cíle bychom si u ryb zbytečně kazili formu.

Vybraný pár musí být samozřejmě zdravý, vitální a v perfektní kondici.

IMG_2444

 

Příprava ryb na tření

Máme vybraný pár. Pro co nejlepší průběh tření je dobré 1-2 týdny před plánovaným vložením do vytíračky umístit nádržky s rybkami vedle sebe a každý den na chvíli odstranit stínítko. Samce tento proces stimuluje ke stavbě pěnového hnízda (pokud nestaví běžně sám), samice se zase lépe „zajikří“. Navíc se rybky budou při vložení do vytíračky trochu znát a můžeme tak zmírnit agresi. Ve fázi příprav před třením je dobré krmit více mraženým nebo úplně nejlépe živým krmivem.

IMG_2466

Častým důvodem neúspěchu při tření je u začínajících chovatelů nepřipravenost samice. Připravená samička by se samce neměla bát a při seznamování nasadit na těle svislé světlé pruhy. Ty samozřejmě nejsou viditelné u světle barevných variant. Pokud se samce bojí a přejde do stresového zbarvení (na těle se objeví 2 tmavé podélné pruhy a ostatní barvy vyblednou), nemá cenu ji nasazovat do tření.

DSC03012

 

Vytírací nádrž

Jako vytíračka nám může posloužit v podstatě jakákoli nádoba s nižším sloupcem vody o objemu alespoň 10 l. V Asii se běžně využívají lavory s tmavými stěnami, aby ryby nebyly při tření ničím okolo rušeny. Pro plnohodnotné pozorování tření a pozdějšího vývoje je však nejlepší použít klasické skleněné akvárium o objemu 20-30 l. Volbou větší nádrže nic nepokazíme, naopak se nám bude později lépe udržovat kvalita vody. Ve vytíračce necháme holé dno. Později nám velmi usnadní údržbu a vyhneme se nebezpečí zapadání jiker nebo plůdku do substrátu. Nezbytným technickým vybavením je topítko. Teplota při tření a následném odchovu by se měla pohybovat mezi 26-28°C. Výborným pomocníkem pro pozdější udržování čistoty je jemný elementkový filtr. Ten před třením úplně zaškrtíme a uvedeme do chodu až několik dní (ideálně týden) po rozplavání omladiny. Jelikož je potěr velmi drobný, musíme nastavit přívod vzduchu tak, aby filtr nedělal příliš velký proud. Jak bude potěr růst a sílit, můžeme výkon filtru zvyšovat.

IMG_0269

Máme tedy holou nádrž s topítkem a filtrem, co dál? Nyní se zaměříme na úkryty pro samici. Základním prvkem mohou být živé rostliny, které nám později také výrazně pomohou s udržením kvality vody. Osobně se nám velmi osvědčila např. řečanka (Najas sp.). Jedná se o jemnolistou stonkovou rostlinu, která roste volně ve vodním sloupci. Je velmi nenáročná na živiny a nepotřebuje příliš silné osvětlení. Dalšími pomocníky z říše rostlin mohou být třeba různé mechy, hnědovky (Microsorium sp.) či vodní mor (Egeria sp.).

IMG_0325

Do nádrže je dobré umístit také přírodní materiál jako jsou listy (mandlovník, banánovník, buk aj.), větvičky, olšové šištičky apod. Tyto prvky jednak působí v nádrži opticky příjemně, ale mimo jiné se z nich také uvolňují třísloviny a huminy, jejichž přítomnost ve vodě má na ryby velmi pozitivní účinky. Navíc nabízejí řadu úkrytů a bohaté členění nádrže, takže si mohou rybky zmizet z očí, když je potřeba. A pokud chceme mít jistotu, že jsme poskytli samičce co největší možnosti, můžeme do nádrže umístit i rozpůlený keramický květináč, kokos či jinou „jeskyňku“. Samci je možné usnadnit stavbu hnízda oporou např. ve formě listu, plovoucích rostlin či kousku polystyrenu. Někteří samci však tyto pomůcky ignorují a staví hnízdo volně. Výška vodního sloupce ve vytíračce bohatě postačí do 20 cm. Usnadníme tak samci pozdější péči, kdy neúnavně sbírá ze dna popadaný plůdek a nosí jej zpět do hnízda. Po rozplavání můžeme postupně výšku vodní hladiny zvyšovat dle potřeby.

IMG_0349

Poslední pomůckou, kterou můžeme ve vytírací nádrži použít, je tzv. komín. Do komína se vkládá samice na první noc či den především u více agresivních jedinců, ale ničemu nevadí, když ho použijeme při každém tření. Poskytneme tak samci čas a klid na stavbu hnízda. Jako komín nám může posloužit sklenice, uříznutá PET lahev, kelímek, zkrátka jakákoli podobná průhledná nádoba.

IMG_1757

Samozřejmostí je zakrytí nádrže.

 

Tření

Máme-li připravenou nádrž, můžeme přejít k vložení vybraného páru. Lepší je rybky umisťovat do vytíračky večer. Samec má přes noc čas „nabublat“ hnízdo a v ideálním případě dojde ke tření hned následující den. Samici můžeme na první noc umístit do komína a ráno vypustit k samci.

IMG_4720

Brzy po umístění do nádrže si obě rybky začnou imponovat a zintenzivní se všechny barvy. Samec kolem samice doslova tančí, vlní se v těle do S, rozpíná ploutve a snaží se ukázat v té největší parádě. Samice mu imponování opětuje. Tohle je moment, kdy můžete své rybky vidět v té největší kráse. A věřte nám, stojí to za to.

třecí nádrž

Po prvotním seznámení samec začne se stavbou hnízda. Je úžasné, s jakou elegancí a vytrvalostí umisťuje jednu bublinku za druhou do kompaktního celku. Po dokončení stavby opět dochází ke vzájemnému imponování a samec při tom láká samici pod své dílo. V průběhu „svádění“ dochází také k agresivním projevům ze strany samce. Ukazuje tím, že je silný a pro založení další generace „způsobilý“. Samice, která se jeho útoků nebojí a sem tam nějaký kousanec přijme, dává najevo svou podřazenost a zároveň odvahu. Tím samci dá najevo, že je pro něj taktéž dobrou volbou. Po této fázi se samice se staženými ploutvemi a „skloněnou hlavou“ nechá dovést k hnízdu a zůstává pod ním.

IMG_2389

Někdy můžeme pozorovat, že samice není s prací samce, kterou odvedl na hnízdě, spokojena. Opakovaně připlouvá k hnízdu, které si prohlédne a následně plave pryč. Samci tedy většinou nezbývá než stavbu upravit do vyhovující podoby.

IMG_3768

Někteří jedinci mohou být extrémně agresivní, proto je třeba vytíračku průběžně kontrolovat a v případě potřeby rybky oddělit. Bojovnice se jim neříká pro nic za nic a je třeba na to pamatovat.

IMG_2089

Samotné tření je dechberoucí akt, který může trvat velmi dlouho. Nejdelší tření, které jsme v chovu pozorovali, trvalo 8 hodin. Obvykle je to však okolo 2 hodin. Při tření samec obejme samici, přičemž dojde ke stavu strnulosti, při kterém samice uvolní menší množství jiker a samec sperma. Díky pevnému objetí jsou jikry vypuštěny na řitní ploutev samce, čímž se maximalizuje šance na oplodnění. V objetí zůstanou pod hnízdem několik sekund. Jako první se z „křeče“ probírá samec, který následně začne sbírat padající jikry a nosit je do hnízda. Samice se po chvíli připojí. Tento proces se potom mnohokrát opakuje, dokud samice postupně nevypustí všechny jikry, kterých je v řádu stovek. Celý akt je dokonalá souhra obou jedinců. Pokud samice samci nepomůže a správně se nenastaví, nedokáže ji úspěšně obejmout. U mladých ryb, které se třou poprvé, můžeme často pozorovat, jak se učí a jsou při pokusech o objetí poněkud nešikovné. Postupně však přijdou na tu správnou „techniku“.

IMG_2197Red F1002web

IMG_6361IMG_6364

Po tření samec samici odežene. Toto je doba, kdy bychom měli samici z nádrže odlovit. Její další pobyt už je tu zbytečný. Pro ni stresující a pro samce rušivý. Nyní pro samce přichází několik dní tvrdé práce, kdy bude oddaně pečovat o jikry a následně o vykulený plůdek. Během toho také hlídá okolí před nežádanými vetřelci, které je připravený zahnat.

IMG_2304IMG_2306

Plůdek se z jiker vykulí přibližně po 35 hodinách. Tato doba se může lišit v závislosti na teplotě vody. Při nižší teplotě se vývoj zpomaluje, při vyšší naopak urychluje. Plůdek má po vykulení velký žloutkový váček, který ho vyživuje během prvních dnů. V této fázi plůdek pouze visí ocáskem dolů z pěnového hnízda a každého padajícího špunta samec chytá a nosí zpět do hnízda. Při tom musí neustále opravovat hnízdo a doplňovat bubliny. Když je plůdku větší nadílka, může dát péče samci pořádně zabrat. Zpravidla po 2 dnech od vykulení dojde k rozplavání potěru. To je fáze, kdy rybky stráví větší část žloutkového váčku a již plavou v normální vodorovné poloze. Samec se většinou snaží rozprchlé děti nosit zpět pod hnízdo, ale zde jeho role vzorného rodiče zpravidla končí a můžeme jej z nádrže odlovit.

IMG_0746

Někteří chovatelé nechávají samce u potěru ještě v prvních týdnech života, přičemž může nastat situace, kdy samec s mladými „komunikuje“ a nějakou dobu je ještě hlídá. Není však jasné, jak důležitou roli může tato fáze pro potěr mít, protože to zdaleka nedělají všichni samci. Otázkou také je, jak je to doopravdy v přírodě, kdy není samec s mladými v omezeném prostoru. Dá se předpokládat, že po rozplavání potěr opustí hnízdo a stává se zcela samostatným (minimálně většina jedinců).

IMG_2550

 

Odchov

Plůdek začíná přijímat potravu zpravidla druhý den po rozplavání. Jako první potrava jsou nejvhodnější čerstvě nalíhnuté nauplie žábronožek (artemie) nebo tzv. mikry (háďátko živorodé). Jakákoli umělá prachová krmiva jsou nevhodná. Potěr má v sobě zakódované lovecké pudy a reaguje tak jen na to, co se „mrská“. Z výživového hlediska se pro malý potěr stejně živému krmivu téměř nic nevyrovná, proto je lepší tento fakt akceptovat a nesnažit se ho nějak obcházet.

gold01 001Red F2001

Artemií můžeme krmit potěr první měsíc života (ideálně několikrát denně), poté už je dobré začít přidávat dle velikosti potěru další krmiva. Granuláty v odpovídající hrubosti (ideální pro přechod z artemie na granuláty je krmivo BBF Baby+nano a později přejít na zrnitost M např. BBF Regular nebo Acai), mražená krmiva (cyklop, dafnie, později i artemie, koretry nebo patentky) nebo „hrubší“ živá.

IMG_1289

Pro úspěšný odchov je kromě správného krmení důležitá také čistota v nádrži. Je proto nutné dbát na pravidelné odkalování a částečnou výměnu vody. První dva týdny je potěr poměrně citlivý na změny. V tomto období je lepší do nádrže příliš nezasahovat, nebude-li to nezbytně nutné. Poté už můžeme zavést pravidelnou očistu.
Nesmí také docházet k výkyvům teploty, zejména náhlý pokles může mít pro malý potěr fatální následky.

IMG_2598 (2)

Mezi 3. a 5. týdnem života se potěru vytváří labyrint (dýchací orgán, více o něm zde) a plynový měchýř se protahuje až do ocasní části. V tomto období se rybky začínají nadechovat vzduchu nad hladinou a je proto nutné zajistit dobré zakrytí nádrže, aby nedošlo k nadechnutí chladnějšího vzduchu.

IMG_9927

Ve věku okolo 6 týdnů je dobré omladinu přemístit do větší nádrže pro lepší udržení čistoty a zajištění dostatečného prostoru pro správný růst a vývoj všech rybek.

IMG_3047

V každém výtěru jsou také rybky, které mají nějaké defekty či výrazně zaostávají v růstu a měly by být z chovu vyřazeny. Tomu se bohužel nevyhneme. Nejlepší a přírodě nejbližší je takové rybky využít jako krmivo pro větší, dravé živočichy.
Selekce je při odchovu velmi důležitá. Bojovnice jsou extrémně prošlechtěné a daní za to je velké množství různých chyb a neduhů, které se u rybek objevují. Je proto nutné vybírat opravdu jen ty zdravé, správně se vyvíjející jedince, aby se alespoň maličko uzdravovala genetická výbava daných linií a špatné vlastnosti a vady se nešířily dále.

IMG_3597

 

Separace

Ve 2-3 měsících se mezi mladými rybkami projevují první agresoři. Jakmile v nádrži pozorujeme, že se rybky začínají „štípat“, je nejvyšší čas tyto jedince separovat. Pokud bychom je nechali mezi ostatními déle, zbytečně by docházelo k poškozování ploutví a vykousávání šupin. Zejména u výstavních linií je včasná separace nesmírně důležitá, neboť každé větší poškození ploutví či těla je na rybkách v budoucnu znát, podobně jako nám zůstane po vážnějším zranění jizva.

Jako separační nádržky poslouží, vzhledem k nutnosti ubytovat takto velké množství rybek, menší nádoby. Objem „separaček“ záleží na možnostech chovatele. Nejčastěji se v chovech využívají nádoby o objemu 1-2 l. V takto malém prostoru je nutné věnovat zvýšenou pozornost čistotě vody. Skvělým pomocníkem pro udržení vody v lepší kvalitě jsou listy mandlovníku mořského (Terminalia catappa) a další přírodní produkty. Ty můžeme dávat rovnou do nádržek nebo z nich udělat výluh a následně dávkovat dle potřeby.

IMG_9924

Ve fázi separování ryb už můžeme začít vybírat jedince, kteří splňují naše očekávání a z nichž budeme později vybírat do dalšího chovu.

IMG_0954

Separace samic není zpočátku nezbytně nutná, nicméně pokud chceme chovat rybky i pro výstavní účely a opravdu si zakládat na kvalitě, rozhodně doporučujeme separovat zástupce obou pohlaví. Separované samice mívají daleko lepší formu a plně se projeví jejich potenciál pro výběr do chovu. U řady dominantnějších samic se pozdější separaci stejně nevyhneme, protože jsou si schopné mezi sebou vážně ublížit, stejně jako samci.

Období separace patří v chovu mezi jedno z nejhezčích. Když si mladé rybky začínají vzájemně imponovat, zlepšují se jim rysy, začíná se projevovat jejich síla a duch válečníka. Tehdy je na nádrž s omladinou úžasný pohled.

IMG_2066

Odchov ryb v malých nádobkách je mnohdy napadán zarputilými obhájci zvířecích práv. Bohužel, tito lidé většinou nemají o chovu moc informací. Neumíme si představit, že by nějaký chovatel měl efektivně separovat rybky v nádržích např. 20 l. To je při počtu několika set ryb v jednom výtěru naprosto nereálné. A pokud rybky neodseparujeme, budou se kvůli své přirozené agresi vzájemně napadat a stresovat. To rozhodně není stav, který by byl pro ryby příjemný. V případě, že se nádržky s jednotlivými rybkami udržují čisté a rybkám se věnuje náležitá péče, je pro ně i to malé, „soukromé“ množství vody lepší než hromadné soužití se spoustou sourozenců.

Pokud chceme mít opravdu pěkné, silné, hrdé rybky, nesmíme zapomínat na fyzický i psychický trénink separovaných rybek. Není dobré, když na sebe vidí permanentně, proto mezi jednotlivé nádržky umístíme stínítka (papír, neprůhledný plast, kartón,…). Tyto přepážky vždy na chvíli odstraníme, postačí 5-10 minut a ideálně každý den. Během toho si rybky při vzájemném imponování protáhnou svaly a formují se jim správně ploutve. V období klidu po zbytek dne má tělo čas na rovnoměrný růst těla i ploutví. V případě, že na sebe rybky vidí neustále, dochází u závojových variet často k tomu, že ploutve rostou rychleji než tělo. Výsledkem jsou potom jedinci, kteří mají sice mohutné oploutvení, ale jsou slabí v těle a dělá jim problém ploutve unést. To se následně s věkem projevuje velmi nízkou aktivitou a problémy s plaváním.

IMG_3104

 

Odchovat si své vlastní rybky je skvělé. Než se do toho však pustíte, je potřeba si dobře rozmyslet a odpovědět na otázky:

1) Budete schopni věnovat rybkám dostatek času?
2) Jste schopni zajistit pro potěr živé krmivo?
3) Zvládnete selekci?
4) A budete mít kam umístit separované rybky?

Pokud jste si odpověděli na všechny otázky ANO, pak směle do toho. Jsme rádi za každého nového chovatele, který o chovu přemýšlí a přistupuje k němu srdcem.

2

 

Přejeme hodně štěstí a spoustu povedených odchovanců!

 

Text a foto: Pavel Jícha & Jiří Krupička 

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XV. - Další variety

09 (2)

V předchozích článcích jsme si prošli základní variety, se kterými se u bojovnic pracuje. Nyní si přiblížíme další variety či znaky, se kterými se můžeme setkat.

 

Large pectorals (LP)

Velmi populární znak, který si získal v krátké době mnoho fanoušků. Setkat se můžeme také s označením „Dumbo“, „Big ears (BE)“, nebo „Elephant ears“.
„Dumbo“ rybky se vyznačují abnormálně velkými prsními ploutvemi, které jsou pigmentované (nejčastěji bílé). Jedná se o znak, který může být spojený s každou jinou varietou a rybka by tedy měla krom velkých prsních ploutví stále splňovat všechny rysy charakteristické pro danou varietu. Prsní ploutve by mimo jiné měly být proporčně stejné.

Velké prsní ploutve s sebou nesou také své neduhy. Jedním z problémů je časté třepení konců těchto ploutví. A Jelikož jsou prsní ploutve hlavními koordinátory pohybu, může rybkám jejich nadměrná velikost neúměrná tělu a zbytku ploutví působit problémy s plaváním. Jedná se však o velmi zajímavý znak, který rybky nijak zásadně neomezuje, pokud není hnán do extrémů.

118325296_4851571451534876_6845928103825097292_n118702444_4851571921534829_1201708507399297185_n

Detailní popis si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4k-finnage-characteristics-large-pectoral-fins-trial-class/

 

Giant

V posledních letech se stali velmi populární mezi některými chovateli i u běžné akvaristické veřejnosti tzv. „gianti“. Jedná se o rybky, které jsou o poznání větší než běžné bojovnice. Vznikly postupnou cílenou selekcí pro co největší vzrůst. Oblíbenosti giantů zneužívají obchodníci, kteří často nabízejí jako gianty rybky, které jsou sice o něco větší (např. 5-6 cm v těle), ale stále zcela normálního vzrůstu. Rozpoznat gianta je vcelku jednoduché. Dospělá bojovnice může mít až 6 cm v těle, od 6 cm výš už se bere jako giant. U giantů platí stejné rozdělení variet jako u „běžných bojovnic“, jedná se čistě o otázku většího tělesného vzrůstu.

giant

 

Doubletail plakat (DTPK)

Jak už název napovídá, jedná se o krátkoploutvou formu doubletaila (více o DT zde). Stejně jako závojová forma se tyto rybky vyznačují silným tělem, širokou základnou hřbetní ploutve, a především rozdělenou ocasní ploutví na dva souměrné laloky. Jedná se o oblíbenou varietu pro přimíchání pozitivních vlastností DT do krátkoploutvých linií (zejména HMPK) a své místo má i ve standardech.

DTPK

Odkaz na standard Bettas4all s detailním popisem variety v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4d-finnage-characteristics-doubletail-plakat/

 

Crowntail plakat (CTPK)

O krátkoploutvé forme crowntailů jsme se již zmínili v článku věnovaným CT (zde). Stejně jako u DTPK si vysloužila díky popularitě vlastní část ve standardech.

HBS2016-M5Allcolors-1

Odkaz na standard Bettas4all s detailním popisem variety v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4e-finnage-characteristics-crowntail-plakat/

 

Doubletail veiltail (DTVT)

Tato kombinovaná varieta snoubí DT s VT (více o VT zde). Je zde zachováno jednoduché větvení paprsků v ploutvích a protažené ploutve do špičky ze strany VT, nicméně mají rybky řadu znaků DT, včetně široké základny hřbetní ploutve a rozděleného ocasu na 2 laloky. Tato varieta není příliš oblíbená a věnuje se jí jen malá hrstka nadšenců. Na výstavách nemá samostatnou kategorii.

DTVT

 

Doubletail crowntail (DTCT)

Stejně jako u CTPK jsme se o této varietě zmínili již v článku o CT (zde). Je to spíše výstřelek a honba za něčím „neobvyklým“ ze strany některých nadšenců. Cíleně se s touto kombinací v chovech prakticky nepracuje, proto jsou takové rybky k vidění jen velmi ojediněle. Výjimečně je k vidění také krátkoploutvá kombinovaná varieta DTCTPK, tedy kombinace variet doubletial, crowntail a plakat.

DTCT01

 

Combtail (CV)

Kříženec variety CT s nějakou další (např. HM, VT), který nezapadá svými znaky k žádné varietě, se obecně nazývá combtail, případně obecnou zkratkou pro kombinovanou varietu - CV.

V případě křížení CTxHM, kdy mají ryby následně základní charakteristiky HM (více o HM zde), ale mají na koncích redukované ploutve mezi paprsky, se někdy říká „halfsun“.

halfsun

Tyto rybky nejsou podobně jako delty (D) v chovech nijak oblíbené a zpravidla vznikají v odchovech začátečníků, kteří míchají variety bez většího rozmyslu, nebo jako vyřazené kusy či mezičlánkem v chovu, kde dané křížení chovatel dělal za určitým cílem.

cv

 

V posledních letech se občas objeví také tzv. swordtail – zde se jedná v podstatě o vadu, kdy dochází k výraznému protažení jednoho nebo několika paprsků v ocasní ploutvi tvořící "mečík".

sword

 

Text: Pavel Jícha & Jiří Krupička

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2.-3. fotografie - Jiří Krupička
4. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/47/46/71/474671e79dfadf3f0fcd37a1f08a671b.jpg
5. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899465803402652 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)
6. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-M5Allcolors-1.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - Pong Kannawan Phanawan (zdroj: https://www.facebook.com/photo?fbid=2296178157311926)
8. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899486853400547 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)
9. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/74/13/7e/74137e2c13d13a2fafe4a47244c7fc31.jpg
10. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/22/8b/71/228b716a8204641bbb73a1e0330b08b7.jpg

11. fotografie - https://i.pinimg.com/originals/18/39/ab/1839ab5d3297da37c9b899d9e0910a00.jpg

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIV. - Halfmoon plakat (HMPK)

HMPK_sr_JK

Halfmoon plakat (HMPK) je jednou z mladších variet, která si získala rychle velkou oblibu a v současné době je mezi chovateli jednoznačně nejpopulárnější varietou vůbec. Úžasně se u ní snoubí elegance s velkou energičností. Většina chovatelů nakonec zakotví právě u těchto ryb.

Jak už samotný název variety napovídá, jedná se o zušlechtěné Tradiční plakaty (více o nich zde) v kombinaci s Halfmoony (více o nich zde). Z obou zmíněných variet se do HMPK přeneslo mnoho dobrých vlastností a dá se říci, že vznik této variety je jedním z nejlepších počinů v historii šlechtění bojovnic.

09 IMG_2414

Jsou zde zachovány jednak ušlechtilé znaky HM, zejména plné ploutve s vícenásobným větvením paprsků, ale i určitá dávka divokých prvků PK, a především jejich bouřlivá povaha. Díky krátkým ploutvím si snáze udržují dobrou kondici a vitalitu i v pokročilém věku a dokáží tak v akváriu udělat velikou parádu mnohem déle než většina závojových rybek.

IMG_2319

Často se u Halfmoon plakatů můžeme setkat také s označením "Show plakat". Na výstavách jsou HMPK nejoblíbenější a nejvíce zastoupenou varietou. Po jejich "nástupu na scénu" velmi rychle vytlačili Tradiční plakaty do ústraní.

HMPK_zl_JK

Z HM si Halfmoon plakat odnesl roztažení ocasní ploutve do šíře 180° (tak, aby tvořila pěkné písmeno D), vícenásobné větvení paprsků v ploutvích (více o této problematice zde) a v ideálním případě jsou stejně jako u HM žádoucí protažené první paprsky hřbetní ploutve, které potom směřují dopředu. Proti Tradičním PK mají HMPK zpravidla kratší, ale širší břišní ploutve. Správný HMPK by měl být silný v těle, působit proporčně vyrovnaně a celkově kompaktně.

06 IMG_6617

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde).

HMPK_f_PJDSC00664_m05 HMPK_f_koi

Pokud rybka roztáhne ocas do šíře více než 185°, označuje se jako Over halfmoon plakat (OHMPK).

IMG_0880

U samců se dělí HMPK ještě na asymetrické (většina HMPK) a symetrické. Rozdíl je u nich především v řitní ploutvi, která je u asymetrických HMPK protažená jako u Tradičních plakatů (zde by však měla mít spodní linii pěkně rovnou). Symetrický HMPK má pak konec řitní ploutve stejně dlouhý jako ocasní a hřbetní ploutev. Všechny nepárové ploutve tak tvoří pomyslnou elipsu, podobně jako u závojových HM. Symetričtí HMPK jsou však v chovech k vidění velmi zřídka.

HBS2013-M3Allcolors-11

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě (pro asymetrické i symetrické HMPK):

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4b-finnage-characteristics-asymmetrical-halfmoon-plakat/

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4c-finnage-characteristics-symmetrical-halfmoon-plakat/

 

Jak už bývá zvykem, krom pozitivních vlastností se přenesly i některé negativní. I u HMPK se tak můžeme setkat s Rosetaily, jejichž poroblematiku jsme si nastínili již v článku o HM (zde). I zde je proto zapotřebí v chovu dbát na správnou selekci a snažit se tyto nežádoucí znaky v genech omezovat.

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2.-3. fotografie - Pavel Jícha
4. fotografie - Jiří Krupička
5.-9. fotografie - Pavel Jícha

10. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2013-M3Allcolors-11.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2013 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XIII. - Crowntail (CT)

Beták2web

Crowntail (CT) je relativně mladá varieta bojovnic. Její prvopočátek sahá do roku 1997, kdy byla indonéským šlechtitelem Ahmadem Yusufem představena první taková rybka nazvaná "cupang serit" (více o historii šlechtění zde). Tyto bojovnice velmi charakteristického vzezření byly později pojmenovány "crowntail", v doslovném překladu "korunní ocas".

Jedním z nejdůležitějších atributů je zřetelná redukce ploutví mezi paprsky. V ideálním případě by Crowntail měl mít většinový podíl oddělených paprsků z celkové délky ploutve. U samic redukce zpravidla nedosahuje takových hodnot a správně by toto oddělení mezi paprsky nemělo klesat pod 30% z celkové délky ploutví. V opačných případech se jedná o tzv. Combtaila (CV – používaná obecná zkratka pro kombinovanou varietu), který není uznávaný standardem. Takové rybky vznikají typicky z křížení CT s jinými varietami.

CTrbosmale

Pro paprsky hřbetní, řitní a břišních ploutví je charakteristické mírné zahnutí směrem k ocasní ploutvi, přičemž je zde pouze základní větvení paprsků (více o větvení paprsků v ploutvích zde).

Ocasní ploutev naproti tomu může mít redukci a dělení těchto paprsků buď základního větvení, stejně jako anální i dorsální ploutev – takový jedinec se nazývá Single-ray crowntail, nebo může být toto větvení sekundární – tato ryba bude označována jako Double-ray crowntail (nejčastější), nebo dokonce terciární větvení paprsků – zde se jedná o Double-double-ray crowntaila.

Aby toho nebylo málo, Double-ray a Double-double-ray vykazují při sekundárním dělení paprsků v ocasní ploutvi tendence roztahovat paprsky výrazněji směrem do stran. V případě, že se sousedící paprsky kříží navzájem (ve většinovém zastoupení), můžeme takového Crowntaila nazývat Cross-ray (na fotografii níže). Ve chvíli, kdy paprsek křižuje 2 a více paprsků jedná se o tzv. King Crowntaila (v chovech velmi vzácně)

crossrayw

Stejně jako u jiných variet by měla rybka působit hezky kompaktně. Ploutve by měly tvořit celistvý tvar pomyslné elipsy, vzájemně na sebe navazovat, a to jak v úrovni redukce ploutví mezi paprsky, tak v celkové délce ploutví. Poměr ploutví by měl být úměrný tělu, které má být silné s plynulou hřbetní linií bez hrbolků či propadlin.

UKAZKA

Ocasní ploutev by také v ideálním případě měla při imponaci dosahovat rozpětí 180°.

IMG_1269

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). CT samice mají navíc oproti jiným varietám posunuté uložení jiker více k přední části břišní dutiny a často mívají i výraznější urogenitální papilu.

013 - kopie017 - kopieCTrbos

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4i-finnage-characteristics-crowntail/

 

Křížení s jinými varietami není příliš žádoucí, nicméně v poslední době získává na popularitě krátkoploutvá forma Crowntailů, jejíž šlechtění a zdokonalování se někteří chovatelé věnují. Takové ryby se označují jako Crowntail plakat (CTPK).

CTPK01

Za zmínku stojí i takřka unikátní forma Doubletail crowntail (DTCT), která však není příliš oblíbená a věnuje se jí jen hrstka nadšenců.

DTCT01

 

Text: Jiří Krupička

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001625915747 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
3. fotografie - Jiří Krupička
4. fotografie - Jiří Krupička
5. fotografie - Jiří Krupička
6. fotografie - Jiří Krupička
7. fotografie - Jiří Krupička
8. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1841001529249090 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - Reserve Best of Show)
9. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840963742586202 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
10. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2899486853400547 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XII. - Doubletail (DT)

IMG_1930_m

Doubletail (DT) je velmi specifickou závojovou varietou, která se na první pohled vyznačuje rozdělením ocasu do dvou laloků a velmi širokou základnou hřbetní ploutve. Je to varieta s největší plochou ploutví, čímž si získala mnoho fanoušků především u široké veřejnosti.

Mezi chovateli však DT zdaleka tak populární není. V chovech mají své opodstatnění, ale bohužel si nesou v genech také spoustu chyb, které jsou důvodem, proč je řada chovatelů nemá v oblibě.

Když se však přes všechny genetické neduhy, se kterými se tato varieta potýká, podaří odchovat skutečně povedenou, silnou, proporčně vyrovnanou rybku, je na ni úžasný pohled.

02_up

Mezi pozitivní vlastnosti, pro které se s doubletaily v chovech pracuje, patří silné tělo, silný ocasní násadec a široká základna hřbetní ploutve. Naopak mezi negativní vlastnosti patří zkracování těla, problémy s křivou páteří, „zakrnělé“ přední paprsky hřbetní ploutve, nehezká linie hřbetu a příliš mohutné ploutve, které rybka nedokáže přirozeně unést.

Kvůli vysoké míře kumulace negativních genetických vlastností při chovu čisté linie DT se využívají především ke křížení s jinými varietami. A to jak pro přenesení žádaných znaků z DT do jiné variety, tak pro odchov hezkých doubletailů s co nejmenší mírou defektů (křížení s HM).

07

Cíl u moderních DT je v podstatě HMDT (tedy kombinace variet halfmoon, o kterých jsme si povídali v předchozím článku, a doubletail). Tyto rybky jsou příjemné na pohled a jsou největšími plachetnicemi v říši šlechtěných bojovnic. Někdy se u nich můžeme setkat také s označením „fullmoon“. Obecně se však zkratka HMDT (či DTHM) tak často nevyužívá a rybky se označují jen jako DT, neboť právě k tomuto stavu u doubletailů chovatelé směřují.

01_1

Doubletail by měl mít všechny nepárové a břišní ploutve stejně dlouhé, plné a celkově by měla rybka působit hezky kompaktně. Laloky ocasní ploutve by měly být stejně velké. Tělo by nemělo být krátké, ocasní násadec je u DT silnější a celkově mají silnější a vyšší tělo. To jim umožňuje unést jejich mohutné oploutvení. Hřbetní ploutev by měla být v ideálním případě stejně široká jako řitní ploutev.

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.

03_10504

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4h-finnage-characteristics-doubletail/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Pavel Jícha
2. fotografie - Sarawut Angkunanuwat (zdroj: https://www.janskampffischshop.de/media/images/org/IMG_1617.jpg)
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386231343954 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.fishtankfish.com.au/wp-content/uploads/2015/07/p_1063-1435-Black-Halfmoon-Doubletail-Betta.jpg
5. fotografie - https://basementbettas.files.wordpress.com/2010/11/fwbettashm1288970648.jpg
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296987050317200 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386821343895 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl XI. - Halfmoon (HM)

HM_k2

Halfmoon (HM) je bezpochyby nejpopulárnější varieta šlechtěných bojovnic vůbec. Asi není těžké si domyslet proč. Díky svým velkým závojům si HM rybky rychle získaly oblibu široké veřejnosti i mnohých chovatelů. Hezky stavěný HM samec působí vskutku kouzelně.

M4

Halfmoon se vyznačuje mohutným, plným oploutvením, kdy jedním ze základních znaků je šíře roztažení ocasu v úhlu 180°. Ocas by tak měl tvořit pěkné písmeno D. Všechny nepárové a břišní ploutve by měly být optimálně stejně dlouhé, aby rybka působila hezky kompaktně. Charakteristické je výrazné větvení paprsků v ploutvích, zejména v ocasní. HM mají vždy minimálně terciární větvení (více o větvení paprsků v ploutvích zde). Přechod mezi hřbetní, ocasní a řitní ploutví by měl být plynulý, bez mezer. Ploutve by tak měly ideálně tvořit při pohledu z profilu hezky ucelenou plochu. V ideálním případě by měl obrys ploutví korespondovat v pomyslné elipse. Často se však stává, že je řitní ploutev více protažená. Hřbetní ploutev může být vpředu zakulacená, pro většinu chovatelů je však žádanější, když jsou první paprsky dlouhé a směřují dopředu (tento tvar se někdy může označovat jako „skyhawk“).

M1M2

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.

F1F3F4

V chovech se objevují i jedinci, kteří roztáhnou ocas do šíře více než 185°. Takovým rybkám se říká over halfmoon (OHM).

HM_k1

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:

http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4g-finnage-characteristics-halfmoon/ 

 

Mohutné oploutvení spolu však přináší svá úskalí. Takto velké ploutve jsou velmi těžké a rybka tak musí být silná v těle, aby svůj závoj bez obtíží unesla. Velký problém v této spojitosti může nastat v komerčních chovech, kde se rybky ženou do co nejrychlejšího růstu ploutví, aby byly prodejné co nejdříve. Pokud rybka neroste rovnoměrně a nemá dostatek prostoru pro vývoj tělesné stavby, jsou na ni ploutve příliš těžké. Taková rybka je neustále unavená, nevydrží příliš dlouho imponovat a kvůli neustálé zátěži nemívá tak dlouhý život, jak by si chovatel přál.

Ještě před vyšlechtěním tolik okouzlujících halfmoonů se v chovech objevily delty (D) a super delty (SD). Tyto variety představují jakýsi mezičlánek při cestě za HM (více o historii šlechtění zde) a nejsou uznávané jako základní varieta. Nefigurují ve standardech a mezi profesionálními chovateli nejsou oblíbené, neboť jsou zpravidla výsledkem „nepovedených“ HM výtěrů, nebo úplně nejčastěji křížením různých variet (např. VT s HM). Z hlediska genů tak tyto rybky nejsou žádané, nicméně akvaristovi, který na nich nechce budovat chov, mohou udělat radost stejně jako každá jiná varieta.
Pro orientaci doplníme, že jako D se označují rybky s úhlem roztažení ocasní ploutve do 150°, SD potom v rozmezí 150-175°.

D2SD1

Stejně jako u jiných zvířat se cesta při šlechtění může někdy zvrtnout špatným směrem. U bojovnic se to stalo hned několikrát (ať už v souvislosti se stavbou těla, ploutví či barvami). Při cestě za co nejmohutnějším oploutvením a něčím „novým a výjimečným“ se mnozí chovatelé v Asii, pro které ryby představují obchodní artikl, snažili jít víc a víc do extrému. Vznikly tak rybky označované jako „rosetail“. Název je odvozen od tvaru ocasní ploutve, který vlivem extrémního větvení paprsků tvoří vlnky a připomíná okvětní lístky. Problém je, že tyto geny spolu nesou mnoho špatného. Ploutve jsou vlivem nadměrného větvení těžké a rybku vysilují. Konce paprsků se mohou špatně prokrvovat, což způsobuje větší citlivost k rozpadání ploutví. Rosetail geny způsobují také poruchy růstu, zeslabení ocasního násadce a poruchy vývoje šupin. S ohledem na zmíněné problémy mají takové rybky daleko nižší životnost a jen výjimečně jsou v dobré kondici ještě v 1 roce života.  Shrnuto, podtrženo, tyto geny žádný zodpovědný chovatel v genu rozhodně nechce.

rose

Bohužel pro rybky, o vzhled byl mezi veřejností zájem a obchodníci je tak množili vesele dál, čímž řadu linií geneticky zcela znehodnotili. A aby toho nebylo málo, situaci vyhnali ještě do většího extrému označovaném jako „feathertail“. U těchto rybek jsou paprsky ještě více větvené a ploutve do jisté míry degenerují, přičemž zejména ocas navozuje dojem peříček (ryby s extrémně redukovanou ocasní ploutví se obchodně označují také jako "apache"). Tyto rybky trpí stejnými neduhy jako výše popsaný rosetail a je téměř jisté, že se jim mimo jiné dříve nebo později ploutve začnou rozpadat a budou velmi nevzhledné. Ač si to třeba začátečník při pohledu na takové rybky ve věku 3-4 měsíců neuvědomí, nečeká je bohužel příliš slunečná budoucnost. V prodejním věku vypadají zpravidla ještě poměrně hezky a vitálně. O pár měsíců později jsou však již na odpis. Koupi takové rybky je tedy lepší se vyvarovat a v žádném případě není dobré rosetaily nebo feathertaily zařazovat do chovu. Nepřinesou vůbec nic dobrého.

rose2feat

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Jiří Krupička
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965353652703 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
3. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-M7AOC-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2296965913652647 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - Reserve Best of Show)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2015-F7Marble-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2015 - 2. místo v kategorii)
6. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-F7Unicolor-2.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - 2. místo v kategorii)

7. fotografie - https://www.facebook.com/photo/?fbid=2901468189869080 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2019 - 2. místo v kategorii)
8. fotografie - Jiří Krupička
9. fotografie - Pavel Jícha
10. fotografie - Pavel Jícha
11. fotografie - Pavel Jícha

12. fotografie - https://4.bp.blogspot.com/-e2CqTsa5NRI/U2IQvRIoS8I/AAAAAAAADwU/o0FfkPQxqAY/s1600/Milky+white+Rosetail+betta+fish.jpg
13. fotografie - https://i.imgur.com/7DkFuTA.jpg

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl X. - Veiltail (VT)

02 Peter-Barwald-Red-Veiltail

Veiltail (VT) je nejstarší závojová varieta. A právě díky ní si získaly šlechtěné bojovnice oblibu po celém světě. V dnešní době ji z běžné nabídky obchodů postupně vytlačují mladší variety s mohutnějším oploutvením, ale v minulosti to byl právě Veilatil (většinou červený), který se ihned vybavil každému akvaristovi, když se řeklo bojovnice. Svou slávu v posledních letech bohužel tato krásná varieta pozvolna ztrácí. Naštěstí se stále najdou chovatelé, kteří mají k VT blízko a věnují se chovu a šlechtění za účelem udržet co nejlepší a geneticky zdravé rybky. Z moderních závojových variet má VT díky své jednoduchosti nejmenší zdravotní problémy a dokáží udělat v akváriu mnoho parády.

IMG_1940

Jedná se o varietu, jenž má ve standardech své pevné místo a při pohledu do minulosti představuje velký milník ve šlechtění bojovnic.

39883710_2296965263652712_7281087284714143744_n

VT se vyznačuje dlouhým tělem a velmi dlouhými ploutvemi, které však mají jednoduché základy podobně jako tradiční plakat. Je zde zachováno jednoduché větvení paprsků, příp. větvení sekundární (více o větvení paprsků v ploutvích zde). Ocas by měl v ideálním případě tvořit pěkný prapor, přičemž bývá mírně asymetrický a díky zahnutí horních paprsků směřuje lehce dolů. Dříve bylo požadováno zakončení do špičky, dnes je již v evropském standardu Bettas4all pracováno i s širším zakončením ocasní ploutve. Díky tomu, že mají "jednoduché" ploutve, unesou je i přes jejich délku zpravidla bez obtíží. Pěkně stavěný VT potom působí velmi elegantně.

185178_521107501238506_1994756474_n14040170_1417629804919600_8524828372717559487_n

Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší. Velmi charakteristické pro VT samičky jsou výrazně do špičky protažená řitní i hřbetní ploutev a ocas s náběhem na "spadetail" (tedy také do špičky). Rybky, jak samci, tak samice, by měly celkově působit hezky kompaktně.

39894722_2296986670317238_5074608197864521728_n21034332_1840985882583988_39774373568182107_nIMG_6348

VT se pro svou specifickou charakteristiku a jednodušší stavbu ploutví nepoužívají k míchání do linií jiných variet.

Přestože je na výstavách stále větší problém vidět opravdu pěkné zástupce VT, věříme, že tato dnes již mnohými chovateli opomíjená varieta, zůstane v chovech i v budoucnu a na výstavách bude mít stále své čestné místo. Neboť si to rozhodně zaslouží.

01

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4f-finnage-characteristics-veiltail/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - https://www.ibcbettas.org/wp-content/uploads/2015/03/Peter-Barwald-Red-Veiltail-2-1024x683.jpg (Peter Bärwald)
2. fotografie - Pavel Jícha
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296965256986046 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 3. místo v kategorii)
4. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/2013/02/HBS2012-BOSM.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2012 - Best of Show)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2016-BOSM.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2016 - Best of Show)
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296986660317239 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)

7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840985882583988 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 2. místo v kategorii)
8. fotografie - Pavel Jícha
9. fotografie - https://fishtankweb.com/wp-content/uploads/2017/05/Veiltail-Variant-Types-of-Betta-Fish.jpg

Bojovnice pestrá (Betta splendens) - díl IX. - Traditional plakat (PK/TradPK)

 Gold_trad_PK

Prosté označení Plakat (PK) je obecně používáno pro krátkoploutvé rybky. Pochází z původního thajského spojení "pla kat" (což je v překladu doslova "kousavá ryba"), jež je odvozeno právě od přirozené agresivní povahy těchto ryb. Jako „pla kat“ se v asijských zemích mnohdy souhrnně označují druhy spadající do splendens komplexu, jelikož je u všech pozorována vnitrodruhová agrese a některé z nich se také aktivně využívají v chovech pro rybí zápasy.

"Tradiční plakat" je jedna ze základních variet, která má své místo v celosvětových standardech a můžeme říci, že se jedná o nejstarší varietu šlechtěnou pro výstavní účely.

Trad_PK_FB

Proporčně jsou tyto rybky velmi blízké divokým bojovnicím, nicméně jsou zde jasně patrné ušlechtilejší rysy a na rozdíl od tzv. "wild-type" plakatů (rybky stejného, nebo velmi podobného vzhledu jako divocí jedinci, které pocházejí z chovů, nebo u nich není prokazatelné, že byly odchyceny v přírodě) mohou hýřit všemi barvami, jaké u moderních šlechtěných bojovnic známe.

21077386_1840962112586365_6466577801235122383_n

Tradiční PK mívají o něco delší a "plnější" ploutve než zmíněné divoké, nebo "wild-type" rybky. Hřbetní ploutev je zakulacená. Ocasní ploutev taktéž, a ideálně by měla při imponaci dosahovat šíře roztažení 180° jako u moderních Halfmoon plakatů (o těch si více povíme v samostatném článku). Je zde však zachováno jednoduché větvení paprsků v ploutvích. U některých jedinců může být lehké zašpičatění v prostřední části (náběh na tzv. "spadetail").

Stejně jako všechny ostatní šlechtěné variety jsou tradiční PK v těle silnější než divoké rybky.

1175708_715076971841557_2131654087_n

Pro samce i samice platí obdobná charakteristika, samozřejmě však s ohledem na rozdíly pohlaví. Samičky tedy mají ploutve kratší a zachovávají si obvyklé samičí znaky (více o obecných rozdílech pohlaví zde).

302742_281730005176258_3787850_n

 

Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.

Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
http://www.hollandbettashow.com/bettas4all-standard/bettas4all-standard-per-chapter/chapter-4-finnage-characteristics/chapter-4a-finnage-characteristics-traditional-plakat/

 

Text: Pavel Jícha

Zdroje fotografií:
1. (úvodní) fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=10205233785106087
2. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1399200963663479 
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1840962112586365 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/HBS2013-M1Allcolors-21.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2013 - 2. místo v kategorii)
5. fotografie - http://www.hollandbettashow.com/wp-content/uploads/2012/01/HBS2011-TradPKFemalesAllcolors1.jpg (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2011 - 1. místo v kategorii)

Nahoru
18 položek celkem