Na úvod dnešního povídání si uděláme takový obecný přehled s ohledem na stavbu těla našich šupinatých chovanců. Mnoho začátečníků tápe v otázce základní anatomie, především v pojmenování ploutví. Pojďme si tedy ukázat, které výrazy je dobré znát. Nejlepší je vidět vše přímo na rybkách, proto jsme základní pojmy zakreslili do následujících obrázků (ploutve, skřelová víčka, žaberní límec, linie hřbetu, ocasní násadec a u samičky také urogenitální papila).
Další problém bývá pro začínající chovatele spolehlivé rozpoznání pohlaví. U závojových variet problém zpravidla není, tam samce poznáme spolehlivě díky dlouhým ploutvím, které samice nikdy do takové míry nemá, přestože se najdou i závojové samičky, které mohou neznalému trochu zamotat hlavu. Největší potíž však většinou dělá rozlišení krátkoploutvých samců od samic, nebo velmi mladých závojových samců, kteří zatím nemají řádně protažené ploutve.
Rozlišovacích znaků je vícero a je velmi důležité posuzovat rybku vždy jako celek, nikoli např. podle jednoho konkrétního znaku. Nejčastěji uváděný rozdíl je v tzv. urogenitální papile (močopohlavní bradavce), která se nachází u řitního otvoru (již jste viděli na obrázku výše). Ta je u samiček vždy bílá, většinou výrazně viditelná, zatímco u samců ji zpravidla nenajdeme. Není to však 100% rozlišovací znak, pozor na to. I někteří mladí samci mohou mít bradavku výraznou. Obecně se můžeme řídit tím, že pokud ji rybka nemá, je to samec (vždy však musíme zohlednit i další znaky). A pokud je papila jasně viditelná, bude to s větší pravděpodobností samice, nicméně je nutné opět posuzovat i na základě dalších znaků.
Jedním z nejspolehlivějších znaků jsou prosvítající jikry na bocích u světle zbarvených samic (ukázka na dalším obrázku). To nám však u tmavých rybek nepomůže, nicméně i zde je možné, pokud je samička v dobré kondici, pozorovat především při pohledu shora, že je samička v bocích silnější i v zadní části tělní dutiny, kde se jikry nachází. To zdravý samec nikdy nebude.
Když se nyní zaměříme na celkovou stavbu, dalším pomocným znakem pro nás mohou být břišní ploutve. Ty u samiček bývají zahnuté směrem k ocasu a daleko kratší, zatímco u samců mají přední část zpravidla rovnější a tvoří pomyslnou čepel nože. Nakonec nám může pomoci i celkový tvar těla a hlavy, přičemž samice mívají hlavu „oblejší“. Samci také mívají o něco větší žaberní límec. U všech zmíněných znaků jsou samozřejmě výjimky, proto se nelze vždy řídit bezpodmínečně každým jednotlivým znakem, ale musíme je porovnávat komplexně.
Za zmínku také stojí svislé světlé pruhy na těle, které typicky nasazují tmavě zbarvené samice v dobré kondici a připravené ke tření (na následující fotografii). I zde však platí, že podobně pruhovat může v některých případech i mladý samec, jelikož zmíněné pruhování je u mladých rybek známkou dominance a ukazují tak ostatním, že se jich nebojí. Tyto pruhy neplést s tmavými vodorovnými pruhy, které jsou naopak stresové.
S ohledem na různé variety jsou tvarové rozdíly v ploutvích i v rámci jednotlivých variet. Tím se však nemá smysl v této chvíli zatěžovat a postačí nám tyto obecné rozlišovací znaky.
Znalost anatomie a pohlaví by měla být každému chovateli perfektně známá a pokud se rozhodne nabídnout své odchovy někomu dalšímu, musí si být naprosto jistý tím, co nabízí. A samozřejmě je nezbytná při výběru rybek do chovu. Pro začátečníky může být rozlišení zpočátku obtížnější, nicméně čím více rybek postupem času uvidí, tím si budou při určování jistější. Zkušený chovatel již většinou pozná pohlaví bez váhání na první pohled, nicméně i v chovu se někdy najdou jacísi obojetníci, u kterých není dlouhou dobu jasně patrné, zda je to „zženštilý samec“, nebo „mužatka“. Takové rybky se do dalšího chovu nehodí.
Na závěr si ukážeme pro představu ještě několik velmi závojových samiček.
Věříme, že tento přehled bude k užitku a přejeme všem mnoho radostných chvil u nádrží s těmito úžasnými rybkami :)
Text a foto: Pavel Jícha
Grafické příklady: Jiří Krupička