Doubletail (DT) je velmi specifickou závojovou varietou, která se na první pohled vyznačuje rozdělením ocasu do dvou laloků a velmi širokou základnou hřbetní ploutve. Je to varieta s největší plochou ploutví, čímž si získala mnoho fanoušků především u široké veřejnosti.
Mezi chovateli však DT zdaleka tak populární není. V chovech mají své opodstatnění, ale bohužel si nesou v genech také spoustu chyb, které jsou důvodem, proč je řada chovatelů nemá v oblibě.
Když se však přes všechny genetické neduhy, se kterými se tato varieta potýká, podaří odchovat skutečně povedenou, silnou, proporčně vyrovnanou rybku, je na ni úžasný pohled.
Mezi pozitivní vlastnosti, pro které se s doubletaily v chovech pracuje, patří silné tělo, silný ocasní násadec a široká základna hřbetní ploutve. Naopak mezi negativní vlastnosti patří zkracování těla, problémy s křivou páteří, „zakrnělé“ přední paprsky hřbetní ploutve, nehezká linie hřbetu a příliš mohutné ploutve, které rybka nedokáže přirozeně unést.
Kvůli vysoké míře kumulace negativních genetických vlastností při chovu čisté linie DT se využívají především ke křížení s jinými varietami. A to jak pro přenesení žádaných znaků z DT do jiné variety, tak pro odchov hezkých doubletailů s co nejmenší mírou defektů (křížení s HM).
Cíl u moderních DT je v podstatě HMDT (tedy kombinace variet halfmoon, o kterých jsme si povídali v předchozím článku, a doubletail). Tyto rybky jsou příjemné na pohled a jsou největšími plachetnicemi v říši šlechtěných bojovnic. Někdy se u nich můžeme setkat také s označením „fullmoon“. Obecně se však zkratka HMDT (či DTHM) tak často nevyužívá a rybky se označují jen jako DT, neboť právě k tomuto stavu u doubletailů chovatelé směřují.
Doubletail by měl mít všechny nepárové a břišní ploutve stejně dlouhé, plné a celkově by měla rybka působit hezky kompaktně. Laloky ocasní ploutve by měly být stejně velké. Tělo by nemělo být krátké, ocasní násadec je u DT silnější a celkově mají silnější a vyšší tělo. To jim umožňuje unést jejich mohutné oploutvení. Hřbetní ploutev by měla být v ideálním případě stejně široká jako řitní ploutev.
Pro samice platí obdobné znaky jako pro samce, samozřejmě s ohledem na obecné rozdíly pohlaví (více o této problematice zde). Jelikož se jedná o závojovou varietu, měly by být i ploutve samiček protáhlejší a stejně jako u samců by měly celkově působit hezky kompaktně.
Detailní popis variety si mohu zájemci prostudovat ve veřejně přístupném standardu Bettas4all, podle kterého se hodnotí na mnoha evropských výstavách. Tento standard je jednak velmi propracovaný, ale také jsou v něm informace srozumitelně popsané a doplněné o názorné grafické modely.
Odkaz na zmíněný standard v elektronické podobě:
Text: Pavel Jícha
Zdroje/autoři fotografií:
1. (úvodní) fotografie - Pavel Jícha
2. fotografie - Sarawut Angkunanuwat (zdroj: https://www.janskampffischshop.de/media/images/org/IMG_1617.jpg)
3. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386231343954 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)
4. fotografie - https://www.fishtankfish.com.au/wp-content/uploads/2015/07/p_1063-1435-Black-Halfmoon-Doubletail-Betta.jpg
5. fotografie - https://basementbettas.files.wordpress.com/2010/11/fwbettashm1288970648.jpg
6. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=2296987050317200 (oficiální fotografie z Holland Betta Show 2018 - 1. místo v kategorii)
7. fotografie - https://www.facebook.com/photo?fbid=1753386821343895 (oficiální fotografie z Italian Betta Show 2017 - 1. místo v kategorii)